Mírný kraj zvlněných kopečků, přátelských lesů, malebných vísek a městeček. Svobodná země je unikátní v tom, že oficiálně skutečně nepatří pod žádnou korunu ani dominium. Je zemí svobodných sedláků a svobodných měšťanů. Vklíněná mezi Siranii na východě, Garion na západě, Saifáty na jihu a elfí lesy na severu by nicméně nepřežila dlouho, kdyby nebyla dobře chráněna. Tento svatý úkol připadl rytířskému řádu Palladově, neboli Palladinům. Lépe řečeno, sami se tohoto úkolu chopili a nikdo nebyl dostatečně vehementní v protestu proti němu.
Legenda, hojně opakovaná rytíři při všech oficiálních příležitostech, vypráví o tom, kterak božstvo Pallas oslovilo jednoho dne velmistra řádu a svěřilo mu velký úkol: vytvořit na zemi kraj, který by byl zemí míru, pokoje, bezpečí a svobody. Velmistr byl nadšen tímto svatým úkolem a kombinací obratné diplomacie a uvážlivého použití síly získal oblast dnešní Svobodné země (zvané jazykem Palladinů Lebara Reyja) pro tento účel. Lebaru obklopil a protkal sítí kapitul a pevnůstek a ustavil řád Palladův jako věčné ochránce míru v zemi.
Co skutečně přivedlo Palladiny k jejich projektu, to zůstává záhadou. Pro obyvatelstvo samotné je palladinská přítomnost povětšinou spíše snesitelná, jelikož rytíři skutečně kromě záležitostí trestního práva a udržování pořádku nechávají lidu volnou ruku v samosprávě, obchodu i každodenním životě.
Malebné vísky
Svobodná země je velmi malebný kraj. Od šedoelfích městeček na severu osvětlených za nocí zlatými lampičkami, přes udržované statečky a hrázděné domy obyvatel střední části až po městečko Tikka vykutané ve věžičkách z měkkého kamene, Svobodná země působí dojmem téměř jakéhosi skanzenu. A to se týká i přírody: lesy jsou vlídné a čisté, bez líté zvěři a nestvůr, dokonce i místní lišky jsou spíše kultivované a když už se vrhnou na kurník, zabijí a odnesou si jen tu jednu slepici, kterou opravdu potřebují k svačině.
Postupem času se řada lišek podobně dobrovolně domestikovala, jako jinde kočky, protože nechat se krmit od lidí je pohodlnější, než musit lovit. Tyto lišky prý umí chodit mezi světy a v jejich blízkosti se nejlépe usíná i probouzí, protože pomáhají člověku s přechodem mezi spánkem a bděním. Odtud prý pochází rčení, že lišky dávají dobrou noc – ve Svobodné zemi se to tak skutečně děje.
Díky míru a malebnosti je Svobodná země oblíbenou destinací nejen obchodníků, ale také jen cestovatelů a zvědavců, v podstatě turistů. Místní obyvatelstvo se umí o zvědavce dobře postarat (přinášejí jim koneckonců dost peněz), v každém městečku je řada zájezdních hostinců a turistických zábav. Na druhou stranu nikdy si doopravdy nepustí zvědavce do svého středu a nenechávají je se potulovat mimo hlavní cesty. Na to zas dohlédnou velmi bedlivě Palladinové.
Otázka hranic
Oficiální hranice Svobodné země vyznačené řadou palladinských pevností v sobě zahrnují městečka Krismo, Boermo, Viasse, Tikka, Buthora a Dith. Na sever od oficiálních hranic leží ještě šedoelfí městečka Gindon, Tion a Iacana, a také městečka Maghon a Arkon, která neoficiálně také využívají ochrany Palladinů, ovšem na rozdíl od první skupiny městeček si zajišťují samy veškeré soudní procesy a samy si udržují pořádek. Palladinové jim zajišťují jen obranu proti útoku zvnějšku.
Při pohledu na mapu zaujme hned ještě jakási třetí hranice, která však neleží vně země, ale v jejím srdci. Uprostřed země existuje „Zakázaný les“, do nějž nikdo kromě Palladinů nemá přístup a v něm je další kruh pevností, které kromě zvědavých ptáků nikdo mimo Řád na vlastní oči neviděl. Dokonce i samotná jejich přítomnost je spíše dohadem. Co se skrývá v jejich středu, je velkou záhadou a kdokoliv to kdy zkoušel z Palladinů vypáčit, nic se nedozvěděl.
