Hospoda u Tří Lišek

Tato hospoda není jako jiné hospody. Tak především její majitel se jmenuje Hospodin. Jedni o něm říkají, že je ve skutečnosti králem v jakémsi Království, z něhož utekl a stal se hostinským. Jiní říkají, že patří do řádů Poutníků a že je posledním Poutníkem, který na světě zůstal. A že díky tomu zná dobře trápení těch, kteří jsou věčně bez domova a proto nabízí ve svém hostinci pokoj každému, kdo bloudí (ale není ztracený!) na cestách Světa i Nesvěta.

© Jonas Hassibi, ArtStation

Hospoda má jakousi tajemnou moc nad prostorem. Na Grandu se nachází na několika místech – nejslavněji asi v městečku Iacana ve Svobodné zemi, ale také ve Svittynisu v oblasti Starého Vezanu, a tu a onde byla spatřena i na dalekém Západě a Jihu. Nejedná se však o pobočky hostince, nýbrž o tutéž hospodu s tímže Hospodinem. Stejný vlídný halas se line ze starých dřevěných vrat, stejný opršelý erb nad vchodem s třemi sedícími liškami. Stejný lišácký výraz na tváři lišek.

Vnitřek hospody se zdá příchozímu daleko větší, než jak se budova jevila zvenčí – ale to je jistě jen šálení zraku a zjitřená představivost! V hostinci se najde mnoho síní, některé s hudbou a roztančenými hosty, jiné plné hodujících a jiné zas tiché a sešeřelé, kde se jen ve svitu krbu šeptem baví hosté, jimž není vidět do tváře. Hospoda má vyšší i nižší patra, ale o jejich návštěvnících se mnoho neví. Hospodin a jeho služebnictvo má vždy připravený pokoj, ať již k hostinci dorazí jakkoliv velká družina.

S hostincem je spjata ještě jedna čarovná záležitost – podtácky. Štamgasti a vážení hosté si mohou vysloužit získání podtácku s emblémem tří lišek a takový podtácek je podle všeho velmi mocná věc. Leckdy se dědí v rodinách a předává jako ochranný amulet dětem. Obsahuje prý samé dobro, vlídnost a štěstí a dává ztraceným nalézt cestu. Úplně zvláštní sílu získává pak podtácek v Urulóce, kde je tkanivo reality jemnější. Kdo nese v rukou podtácek při putování Urulókou, dorazí každého soumraku k Hospodě u Tří Lišek, ať už jej jeho cesta vedla kudykoliv. Hospoda totiž v Urulóce nemá pevně dané místo, ale zjevuje se za soumraku pozvaným.