Přestože se může Mantrin pyšnit mnohými divy techniky a magie, byly to právě mantrinské technomagické lodě, které byly největším výkvětem jejich umu a dovednosti a které naplňovaly jejich blízké i vzdálené sousedy jak údivem, tak děsem.

Jak se vysvětluje jinde, technomagie je speciální mantrinský vynález, který kombinuje animagii a mechanii do disciplíny, jejímž výtvorům nechybí určitá organická elegance. Na rozdíl od často páchnoucích a hlučných výtvorů čisté mechanie (jichž je například plný Yller) jsou mantrinské stroje tiché a ladné, ve své funkci inspirované ‘vynálezy’ přírody a schopné jednak samostatného fungování a jednak telepatického napojení na svého vlastníka či kormidelníka.
Mantrinské lodě jsou pak naprostým vrcholem technomagického umění: umí plout v libovolné hloubce pod hladinou moře, na hladině i vznášet se v povětří, ba i v mezihvězdném prostoru. Posádka uvnitř je chráněna proti všem vnějším vlivům a loď umí sama čistit vzduch i vodu a omezené míře produkovat potravu tak, že je možné v ní žít bez dodávek dlouhé týdny. Loď má vlastní umělé vědomí, komunikuje s designovaným kapitánem telepaticky a promítá mu obraz svého okolí během plavby v dokonalém detailu přímo do mysli. Loď je vytvořena z mantrinské oceli, jež je odolná proti většině zbraní, vysokým teplotám i leptání. Sama produkuje několik magických štítů v řadě energetických spekter a její mnohoúčelová chapadla mohou zkoumat, sbírat vzorky, komunikovat i bojovat proti nepříteli.

S tím, jak tento zázrak mantrinského umění vznikl, je spojen pozoruhodný příběh: V hlubinách Kira Samudran (tedy moře, jež obklopuje Vaktar a Mantrin) žije rasa inteligentních bytostí, kterým Mantrinci říkají Salasité. Salasité jsou prastarou rasou, daleko starší než kterýkoliv z rodů lidí. Kdysi dávno objevili, že šum, který je slyšet z nitra každé lastury, je ve skutečnosti dálkou zastřený hlas jakéhosi tajemného božstva, které neustále dokola recituje jednu dlouhou, krásnou a komplikovanou mantru.
Salasité si chtěli tu mantru poslechnout a zjistili, že čím větší lastura, tím lépe ji slyší, a také čím hlouběji pod hladinou, tím hlasitěji recitace zní. Celá jejich kultura se upnula na vyslechnutí a pochopení toho hymnu a protože nebyli podobou ani povahou vůbec příbuzní s lidmi, nevyvíjeli skrze výrobu nástrojů a rozvoj kultury, ale skrze svou vlastní tělesnou evoluci, tak se pomocí sebe-šlechtění během tisíců let vyvinuli do obřích amonitů, jejichž spirálovité schránky byly zároveň nesmírně velikými přijímači božské mantry.

Příběh praví, že po dlouhém naslouchání a luštění nakonec pochopili, že tajemné božstvo recituje mantru Tíže, díky níž jsou všechny věci přitahovány směrem k nitru země. Rozhodli se tedy žít hluboko pod hladinou a tančit do rytmu té mantry. Mágové z ostrova Vaktaru se po mnoha staletích během svých podmořských průzkumů dostali do kontaktu s těmito amonitími bytostmi a, protože tehdy ještě neměli svou pozdější pýchu a byli citlivými posluchači a opatrnými zvídavci, dozvěděli se od Salasitů pointu jejich kultury a vědění.
Následně sami vyráběli z kovu obří ulity a luštili hlas, který je jimi zachytáván. Mágové byli oproti amonitím bytostem instrumentálně orientovaní a nakonec hymnus rozluštili a pomocí své technomagie sestrojili jádra lodí složená z lastur a umělých bytostí, které recitují onen hymnus Tíže pozpátku a ruší tak vliv mantry na bezprostřední okolí. Odtud lodě schopné levitace.
Říká se, že přestože nakonec mantru mágové zneužili k mocenským účelům a ke stavbě válečného loďstva, byli zpočátku upřímně fascinovaní a dlouhá staletí chovali k poznání Salasitů ostych a úctu a mantra Tíže pro ně byla také objektem kultu. Právě na její počest nazvali větší ze svých ostrovů Mantrinem.
