Uldar

Uldar

Kamenné město Uldar je v jistém smyslu skutečným hlavním městem Severu. Nepočítáme-li Valarkagas a Xalgon, pak je Uldar největším a nejstarším městem v tomto koutě Grandu – a my máme dobrý důvod právě ona dvě města nepočítat: Xalgon je temným městem nepřístupným lidu Světla a Valarkagas je zas hermeticky uzavřeným „zakázaným městem“, které bedlivě střeží čistotu rasy svých návštěvníků a obyvatelů. Uldar je proto centrem kultury, obchodu a mírové politiky pro severní země. Přestože má za sebou bujarou vojenskou minulost, v současnosti platí za bezpečné místo poskytující dostatek příležitostí k leckterému podniku a přitahuje proto návštěvníky a cestovatele z celého Grandu.

Uldar je zemí mezi dvěma řekami, bezpečným a chráněným koutem mezi celou řadou divokých míst. Snad jen směrem na jihozápad ležící pláně Autunu lze považovat za celkem mírný kraj. Divočina, která Uldar obklopuje, však není vždy nepřátelská – je spíše jednoduše divoká, se vším, co k tomu náleží. Na východě za horami fičí neúnavný vítr nad hladinou chladného Maranudranu, na západě se rozkládají pověstné severské lesy, na jihu se za řekou tyčí nepřístupné lesy vznešených elfů a na severu se vypíná děsivé pohoří Kaal Charmat, do jehož stínu smrtelníci nechodí. Není proto divu, že Uldařané si váží své bezpečné domovské krajiny zvlněných luk a lesíků, a že ji bedlivě střeží. Neustálá blízkost necivilizovaným krajinám dala Uldařanům do vínku zvláštní směsici tvrdosti a laskavosti, jaká přirozeně náleží strážcům posledního domáckého domu.

Město

Uldar je jedním z mála lidských měst, které nestojí na základech sídlišť elfích či vezanských. Je městem založeným Seveřany v duchu tradic lidí a je proto podobné lidské povaze, s celou její směsí vlídnosti a drsnosti, věcnosti a rukodělné tvořivosti, sobecké podnikavosti i společenské družnosti.

Legenda praví, že město vzniklo na palouku mezi řekami na základě proroctví moudré Vědmy Sovnehildy, jež provázela prvního severského krále Herjomanna. Král si žádal výzvu hodnou jeho odvahy a Vědma pravila, že pravá výzva je taková, jež zanechá věčnou stopu v paměti lidí a že toho král dosáhne jen tehdy, pokud uloví jedno ze zvířat Divokého honu. Její slova krále mátla, neboť dobře věděl, že Hon tvoří lovci a nikoliv zvěř. Přesto však dal na její radu a o zimním slunovratu narazil na stopu Honu a jal se jej hnát. Po mnohých útrapách zahnal do pasti jednoho z obřích vlků, jež slouží v honu jako lovečtí psi. Vlk prý po dotyku královy ruky zkrotl a vzal na sebe podobu krásné ženy. Král si vlčici vzal za ženu a na místě, kde ji dostihl, založil město Uldar.

Siranijští historici mají na založení města poněkud prozaičtější pohled. Mají za to, že legenda je výmysl a že úrodná a dobře chráněná planina mezi dvěma řekami sloužila prvním severským králům jako zimní tábořiště, kam se vraceli ze svých letních loupežných výprav a kde přes zimu hodovali, nemírně pili medovinu a užívali si uloupených otroků a otrokyň. Pravidelný zimní banket si časem vyžádal trvalá sídla, což byly nejprve dřevěné síně a palisády a časem budovy kamenné.

Dnes je město celé z masivního kamene, což je dílo krále Taihuna X. Legenda praví, že město králi postavili trollové jako protislužbu za to, že jim král přislíbil navěky zachovat posvátnost jejich háje Ugur Saganna a zastavit expanzi lidí tak, aby se od trollího lesa drželi vždy v uctivé vzdálenosti. Historici o tomto podání pochybují a mají za to, že město postavili především otroci přivlečení z jihu.

Vláda

Město bylo založeno a vystavěno mocnými králi, ale jejich doba již dávno pominula. Předáci rodů a mocní jarlové se před mnoha staletími vzbouřili proti krutovládnému Taihunu XIII. a s podporou lidu jej svrhli. Od té doby městu a zemi vládne Rada, v níž zasedají jak šlechtici, tak zástupci měšťanů. Vždy na dobu pěti let pak Rada volí trojici vladařů – Mistrona, Vladyku a Kňaze, kteří rozhodují v otázkách, jež je třeba řešit bezodkladně, a zodpovídají se radě. Mistron má správu nad obchodem, daněmi a péčí o zdraví a prosperitu lidu, Vladyka nad obranou, stavbami a otázkami územními a Kňaz nad kalendářem, svátky, kultem, vzděláním a kontakty s cizinou. Veřejným tajemstvím ohledně Uldarské vlády je to, že většinu hlasů v Radě má koupenou Arcicech.

Arcicech

Mnozí kupci, řemeslníci a znalci se v zemích Grandu sdružují do cechů a bratrstev. Jeden cech však svou mocí a vlivem přesahuje všechny jiné a rozpíná se napříč mnoha městy Severu i Západu. Ne náhodou se tomuto cechu říká Arcicech. Arcicech sdružuje řadu menších cechů a má velmi pevnou a složitou hierarchii ne nepodobnou rytířským či magickým řádům. Své kanceláře a pobočky má Arcicech prakticky po všech městech Severu s výjimkou Valarkagantu (Arkinové Arcicechu nevěří a odmítají si jeho zástupce pustit do svých posvátných zdí). Kanceláře a budovy má Arcicech samozřejmě také v Garionu, ve Svobodné zemi a ve všech velkých městech Siranie.

V Siranii ale jeho vliv umenšuje konkurenční boj s místními cechy, které jsou aktivně podporovány Císařovnami a dostávají od nich mnohá privilegia. Mistři a Velmistři Arcicechu mají moc odpovídající knížatům a králům a mnozí menší i větší králové jsou jim v podstatě ekonomicky vydáni všanc. Vzájemné územní rozpory a nedůvěra mezi vladaři různých zemí jim neumožňuje účelně a společně se Arcicechu bránit a jednotliví králové menších zemí jsou proti jejich tlaku a vlivu víceméně bezbranní.

Z historického hlediska je jádrem a původním působištěm Arcicechu právě Uldar a zde je jeho moc zdaleka největší. Velká část města tomuto cechu patří. Bohatství a vliv Arcicechu není zdaleka věc negativní, protože jeho péčí bylo postaveno mnoho skvostných uldarských domů, které slouží i lidu a navíc Arcicech většinou svůj vliv užívá k tomu, aby vladaře nutil k míru, protože v míru se daří obchodu lépe.

Uldarští rytíři

Řád Uldarských rytířů je jednou z opor míru a bezpečí v severských zemích. Rytíři na rozdíl od jiných řádů nemají v centru své ideologie silnou a úpornou zbožnost, ale rozvíjejí spíš dávné hodnoty severských bojovníků: velkorysost, platnost daného slova, odvahu a praktickou životní moudrost. Rytíři jsou někdy ostatními řády nahlíženi s podezřením, protože se neobracejí k žádnému specifickému božstvu, které by zakládalo jejich legitimitu. Vzývání bohů Uldarští rytíři nemají zapovězené a mnozí tak dělají podle zvyku svých rodin a klanů, ale mnozí z nich věří ve svou vlastní moc a sílu. Tato víra není žádným sebestředným narcismem, ale prostým zhodnocením situace, že nakonec musí bojovník najít skrytou sílu sám v sobě a čelit protivenství jako hrdina.

Uldarští rytíři přesto jakousi duchovní nauku mají, uchovávají a pamatují si ji v podobě starobylých veršů, které jim slouží jako morální kompas ve složitých situacích. Právě díky spolehlivé znalosti starých veršů jsou rytíři tohoto řádu na území Uldaru a v řadě dalších zemí Severu bráni na roven soudcům. Prostí lidé mají vždy právo namísto místního soudce se odvolat k Uldarskému rytíři a jejich rozsudek je v zemi respektován. V oblasti čar a kouzel staví rytíři svou moc na znalosti run a jejich rytí. Zde jsou zas prostým lidem zváni k léčení a ochraně a někdy je jim dávána přednost před místními runotepci, protože jsou považováni za nezávislé a charakterní.

Uldarská universita

Uldarská universita je nejsevernější universitou na Grandu. Její kampus tvoří samostatný celek uvnitř hradeb města a je od zbytku města oddělen vysokou masivní zdí. Navzdory celkové pověsti Seveřanů jakožto lidu nepříliš kulturního a sofistikovaného má Uldarská universita velmi dobrou pověst a mnozí učenci přichází zdaleka, aby v jejích zdech mohli učit a bádat. Zároveň je jakožto nejsevernější sídlo učenosti místem, kam přicházejí mnozí herbáři, přírodopisci a zkoumatelé sbírat a studovat specificky severské byliny, zvířenu, stejně jako divoké kmeny a jejich tradice. Součástí university je i fakulta magie, jež se pyšní největším počtem runových expertů na Grandu. Jsou to právě Erilové, mistři run, kteří vepsali tyto mocné znaky do zdí a bran university a tak z ní učinili nebývale bezpečné hájemství proti silám lidským i čarovným.

Výraz „akademická půda“ má v Uldaru proto ještě o něco silnější zvuk, než v jiných částech světa – nikdo nepovolaný na ni fyzicky nemůže vstoupit a žádné násilí na ní nemůže proběhnout. Proto již odedávna sloužila uldarská universita také jako bezpečné úložiště všech obchodních a správních dokumentů, smluv, listin a závětí, stejně jako spolehlivá pokladnice řady bank a institucí, včetně mocného Arcicechu. Lidé pronásledovaní nebo ohrožení často najdou na půdě university útočiště, kde za nimi jejich pronásledovatelé nemohou. Výjimečně se tak stává i u lidí obviněných ze zločinu a prchajících před zákonem. Podle věkovitého zvyku se v takovémto případě soudí, že dotyčný byl obviněn neprávem a že mu náleží svoboda.