Siranikás

Kdysi dávno, před časem vzniku Říše, byli Siranijci jednotným národem. Ten byl však ale během tragické události rozštěpen na dvě polovice – na černé a bílé Siranijce. Ačkoliv se to zdá nemožné, tak tyto dva půlnárody spolu vycházejí velmi dobře a není mezi nimi téměř žádná rivalita, díky tomu, že jejich temperamenty a schopnosti jsou vzájemně komplementární, takže si nekonkurují a vzájemně se potřebují.

Bílí Siranijci

Bílý Siranijec

Jsou to lidé pohlední, čímsi připomínající elfy, ale stále ještě velmi lidští. Ženy i muži mají bělostnou pleť, mívají černé oči a velmi světlé vlasy. Jako lidé jsou upravení a vážní, mívají (někdy až přehnaný) smysl pro řád a pořádek, mají odpor k přetvářce a manipulaci (přesto je paradoxně dost bílých siranijců schopnými obchodníky, spíše ale díky lásce k číslům a účtům) a nade vše si cení čest a dobré jméno mezi lidmi. Jejich města, ale nejen ty, též parky, chrámy, cesty, ale i lesy, jsou úhledné, vojensky vyrovnané, ale rozhodně ne fádní. Protože bílí siranijci mají kromě smyslu pro řád též smysl pro krásu a harmonii. Mají v lásce bílou, křišťálově průhlednou a nebesky modrou. Jejich stavitelství se soustředí na výšku a lehkost, mají rádi vzdušné prostory, sloupoví a lomené oblouky. Obdivují se tématům přírody a nebes a tak se snaží, aby jejich příbytky byly stejně jednoduché, elegantní a pevné. Jejich široké cesty, dlážděné vápencem září daleko do krajiny a spoluvytváří krásu siranijské přírody.

Pokud jde o boj, bílí Siranijci jsou výtečnými stratégy a logisty a proslulými lukostřelci, zkrátka jim jde to, u čeho je zapotřebí soustředění, přesnost, předvídavost a koordinace. Naopak jsou velmi špatnými bojovníky nablízko. Nikoli proto, že by snadno podléhali strachu, ale proto, že se špatně vyrovnávají s nepřehlednými situacemi, kdy je potřeba se spolehnout na holý instinkt přežití. Největší horor pro bílé Siranijce je situace, v níž musejí improvizovat. Pokud jde o magii, bílí Siranijci nedisponují naprosto žádnou, nevykřešou ze sebe ani nejslabší kouzlo. Mnozí z nich se věnují astrologii a jiným naukám, na něž stačí zevrubné vzdělání a matematické schopnosti, ale aktivní magii k dispozici vůbec nemají. Samozřejmě každé pravidlo má svoji výjimku a tak se v každé generaci najde hrstka bílých Siranijců s talentem pro magii. Z nich jsou naopak obzvláště mocní mágové, protože v sobě kombinují živelnou sílu magie s cílevědomostí a vzděláním. Nejmocnější z této hrstky je pak nazýván Bílý Vezír a slouží jako poradce Císařovny v Sirgonu.

Černí Siranijci

Černý Siranijec

Žijí především na jihu, ale jinak řídce rozptýleni všude po Říši, milují moře a mají velice blízko k magii. Černí Siranijci nezískávají svou magii dlouhým tréninkem a postupným probouzením sil, ale mají ji od narození v syrové formě. Následným tréninkem ji již jen zaostřují a lépe ovládají, ale objem sil, které dokážou povolat, se již příliš nezmění. Vzhledově jsou, jak už jejich jméno napovídá, černí. Lépe řečeno, jejich pleť je šedočerná, ale jejich rysy jinak shodné s jejich druhy z rodu bílých. Libují si v tělesné námaze a otužování, muži i ženy. Přesto se dá říci, že černí muži jsou jaksi zvláštně přitažliví. Možná proto se vypráví o tolika příbezích milostného vzplanutí mezi bílou siranijkou a černým siranijcem. Jsou to ale vztahy, které málokdy vydrží delší dobu, nikdy nekončí spokojenou rodinou s mnoha vnoučaty: Stejně totiž, jako bílý siranijec nesešle ani to nejjednodušší zaklínadlo, tak se také ze spojení bílého a černého siranijce nikdy nenarodí dítě.

Černí Siranijci jsou dobrodružné povahy, jsou hraví, společenští, snadno podlehnou emocím jako hněv nebo zármutek, ale i ten nejohnivější hněv umí být zahnán vlídným slovem a přejde jako rychle letící mrak. Černí Siranijci mají velmi volný vztah k pravidlům, morálce a “slušnému chování”. Jednou z nejvyšších hodnot má u nich smysl pro humor a bezprostřední lidské společenství. Ve vztazích vyznávají většinou polyamorii a téměř neznají žárlivost. Spíše než rodiny zakládají “domácnosti”, v nichž žije pohromadě větší skupina příbuzných i nepříbuzných lidí komunitním způsobem. Vedle tělesné námahy mají velmi přirozeně blízký vztah ke všemu tělesnému a smyslovému – výtvarnému umění, divadlu, tanci, zápasu a rukodělným řemeslům.

Většina černých Siranijců má magické schopnosti na určité velmi hrubé úrovni – tu si podají hrábě ležící mimo dosah ruky pomocí telekineze, onde se instinktivně zaštítí silovou clonou proti padajícímu květináči. Jen zhruba pět až deset procent z nich má schopnosti dostatečné síly a současně disponuje dostatečnou cílevědomostí, aby je dokázali kultivovat do stavu skutečného mistrovství magie. Tito pak slouží jako obecní mágové napříč siranijskými městy, městečky a vesnicemi, placeni ze státních peněz a jsou k dispozici lidem, případně jako specialisté v hlavním městě či v Sairis na magických univerzitách. Nejvýše postavený z těchto mágů mezi černými Siranijci je zván Černý Vezír a je to osoba nesmírné moci. Takový mág bývá jeden, nanejvýše dva, ve své generaci. Jejich talent je zřejmý již od nejútlejších let – již jako malé děti způsobují zemětřesení ve chvíli, kdy mají záchvat hněvu a když trucují, tak se zatmívá slunce. Na jejich výchovu je potřeba několika dobře trénovaných čarodějníků – vycvičených nejen v magii, ale také v dětské psychologii.