Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Siranie – Postavy

Súlin
Omerin
Myrain
Alvar
Ignis
Jezar
Noční motýl
Arsia
Anskar

SÚLIN – Arkinským jménem Vaikavir („Vzdušný kovář“) Onkira Vinori, syn krále Punara
(hraje Jakub Hruška)

Vzdušný čaroděj, který během dobrodružství vystoupal po strmých schodech magického vědění. Šedé oči v bezvěké tváři vidí víc, než co je dáno smrtelníku a jeho čarovný sluch zachytí nejen krůčky hmyzu, ale i šepotavou řeč skály a větru. Z počáteční mlčenlivosti jej společnost lidí povzbudila k troše povýtce lidské ironie, i když stále okořeněné neměnnou elfí povahou. 
Súlin dosáhl mistrovství v magii vzduchu a postoupil daleko ve znalostech ohně a vůle. Již od svého elfího mládí je obratným lučištníkem a skoupým řečníkem.

Súlin je tichý a nenápadný, což je dáno už tím, že pochází ze smíšeného elfského rodu. Jeho tichost však není způsobena tím, že by neměl co říci, jako spíše tím, že se často spoléhá na mimoslovní komunikaci a nevyřčená slova. Proto také někteří bývají překvapeni, když se čas od času hlasitě rozpovídá nebo spravedlivě rozohní. To se však v boji stává často. Jelikož vzdušný živel studuje již drahně let, je jeho tělo vzduchem a v podzemí trpí závratěmi. Ty však dokáže zahnat rozhodnou vůlí. A protože má jako arcmistr školy vzdušné magie své pracovní povinnosti, na jeho zálibu pročítání knih a zahánění neodbytné zvědavosti mu zbývá méně času, než by si sám přál mít.

Má nevysokou štíhlou postavu, rovné držení těla a světlou pleť. Je elfem a jako většina z jeho rodu má přirozeně sličnou tvář, avšak na elfa poměrně ostrých rysů. Rovné čelo dole přechází ve výraznější úzký nos, pod nímž jsou rty, které působí často usměvavým dojmem. Jeho oči jsou světlé, šedomodré, jakoby odrážející mlžnou oblohu a pozorný člověk v nich vždy zahlédne malou zářivou jiskřičku, ať už to může znamenat cokoliv. Jen podle očí lze poznat jeho stáři, protože zkušenosti na něm zanechávají vrásky právě je kolem nich. Jeho vlasy jsou rovné, světle hnědé, neustále rozevláté. Dosahují mu po ramena.
Při slavnostních příležitostech nosí roucho označující jeho úřad arcmistra školy vzdušné magie. To je jednoduché, avšak z více vrstev, bílo šedé a na prsou má vyšitý znak vzdušné magie v podobě čtyř stylizovaných bodů umístěných do kosočtverce. Za opaskem se stříbrnou sponou má zavěšen úzký obřadní meč vzduchu , odznak řádu.

Při záležitostech delšího charakteru je většinou oděn v šedý či světle modrý plášť značně potrhaného vzhledu, sešitého z mnoha kusů látky. Pod ním má cestovní kazajku, která ukrývá lehkou šupinovou zbroj, ohebnou a nepřekážející v pohybu. Cestovní kalhoty skrývají přední část zbroje a na nohou má vždy lehké cestovní boty. Několik potřebných věcí nosí v kožené brašně přes rameno, noci tráví většinou v meditaci a lehkém spánku. Je mu vždy teplo, dědictví jenž získal od ohně, a proto mu není třeba nosit přikrývek. Za opaskem má zavěšen měšec, kožené pouzdro na drobné věci a též zasunuté dvě menší obyčejné dýky. Přes rameno má zavěšen pouze toul s šípy, jelikož jako zbraň používá ve sférách dlící meč, jenž může být zároveň lukem. Ten se na povel svého pána v mžiku může zjevit v ruce v potřebné formě.

nahoru

OMERIN – Arkinským jménem Myrkrún („Lesní runa“) Atharvan Vinari, dcera Jezarova
(hraje Lucie Lukačovičová)

Mrštná horská dryáda je v jistém smyslu vůdcem družiny. Vidí do mnoha věcí, studuje několik škol čar a kouzel v Sairis, ale vždycky se ráda vrací do svých lesů. V boji používá dva dlouhé tesáky a svou rychlost. Jejím největším uměním, ale často i rizikem, je schopnost cítění, v jistém smyslu vlastní všemu lesnímu tvorstvu. 
Z živlových magií je řádným mágem vodního elementu a kouzel založených na energii zemských meridiánů.

Omerin Zelenooká je svobodná dryáda z horského rodu. Velmi jí záleží na ostatních členech družiny a jejich názorech, ale nezdráhá se vyjádřit a prosazovat své mínění. Dlouhé putování a různé strasti ale zčásti setřely její otevřenou bezprostřednost, učinily ji obezřetnější, podezíravější a smutnější.
Pro ty, kdo hledají spočinutí a slova útěchy, je Omerin vždycky má, soucítí s trápením všeho živého. Umí být vůdkyní i léčitelkou a ochranitelkou.
Omerin dokáže být jako voda – plynout, klamat cizí oči, pohltit nebo se přizpůsobit. Pokud je ale potřeba, dryáda stane pevně jako skála, aby bránila, co je jí drahé. Nezapomíná co dobré, ale ani co zlé, ji potkalo a z čích rukou. 
Ovládá vodní magii, manu, vůli a především psychometrii. Ráda také běhá, skáče a plave, pro čirou radost z pohybu. Je vytrvalou běžkyní na dlouhé vzdálenosti a rozhodně by od ní málokdo chtěl schytat kopnutí. Umí hrát na flétnu a bubnovat, nejvíc ze všeho ale miluje divoký tanec, který jí připomíná její domovinu.

Omerin je spíš vyšší, štíhlá, ale pevně stavěná. Vlasy, husté, mírně zvlněné a splývající až pod pas, má měňavě hnědé jako vzácné dřevo – od plavých pramenů až po temně kaštanovou. V létě jí pod sluncem vlasy světlají, v zimě tmavnou. Pleť má bronzově opálenou, ze souměrné půvabné tváře hledí výrazné zelené oči stíněné tmavými řasami a obočím. Při pohledu do jejích očí se pozorovateli někdy zdá, že hledí na mořskou hladinu, v níž se odráží slunce, že slyší křik racků a cítí sůl ve vzduchu.
Dryáda nosí zelenomodré šaty, do pasu těsně padnoucí, s obdélníkovým výstřihem a nabíranými širokými rukávy, od pasu tvořené dlouhou volnou sukní. K tomu tmavý plášť. Kolem pasu a na lemech je oděv prošívaný runami a znaky vodní magie. Na krku se jí třpytí stříbrný amulet ve tvaru poháru se vsazeným akvamarínem. Ruce má jemné, s dlouhými prsty, jako stvořené ke hře na nástroje, jemné práci nebo pohlazení.

Na cestách nosí Omerin pohodlné pevné boty a tmavě hnědé kalhoty, které zčásti kopírují linii jejích dlouhých a zdatných nohou. Od pasu nahoru má tělo ovinuté béžovým pruhem látky, který jí dává volnost pohybu. Pokud necestuje nalehko, přetáhne přes sebe halenu a lehkou šupinovou košili. Halí se do dryádího pláště s kápí, který jí umožňuje splývat s okolím jak v lese, tak v šedi měst, za dne, za šera i v noci.
Na zádech má křížem dva krátké meče, na zápěstích, vzadu na opasku a na stehně pouzdro s dýkou. Za chůze se opírá o bojovou hůl, přes rameno nese tmavý batoh. Někdy užívá krátký luk a toulec nosí po zvyku svého lidu u pasu, ne na zádech. Z druhé strany na opasku mívá pouzdro na peníze, byliny, obvazy a málokdo ví, co ještě.

nahoru

MYRAIN
(hrála Kateřina Veselá)

Stříbrovlasý elfí čaroděj pobyl s postavami jen krátce a brzy se vrátil na daleký severozápad, do elfích měst, hledaje něco, co ostatní nemohou vidět. Jeho vědění vedlo družinu zpočátku a dávalo jí orientaci. Myrain byl mudrcem a znal mnohá tajemství, díky nimž byly některé otázky zodpovězeny dříve, než je bylo možné vůbec položit.

nahoru

ALVAR – Skutečným jménem Bhanq Uulair Ar Raqbhaa
(hrál Adam Šnobl)

Z nemluvného černě oděného bojovníka se záhy změnil na vůdce družiny a bez svého přičinění i na klíčovou postavu celé druhé kapitoly siranijského dobrodružství. Boji i magii byl vyučen ve Škole Králů v Adamantu a byl jedním ze Tří, jež se mohli stát vládcem země. Dozvěděl se však o chystaném úkladu a zavčas prchl. Během rozvíjejícího se příběhu se v něm začala probouzet i jeho krev a on shledal, že je potomkem Prastarých – Siranijců, kteří nepodlehli Rozdělení. Skrze starou runu s nimi rozmlouval a během spánku se učil jejich naukám. Jeho život mělo však potkat ještě několik zvratů, než dosáhl cíle své cesty. 
Není zde místo na prozrazení příliš mnoha podrobností, nicméně Adamas Alvarovi, jehož pravé jméno bylo Bhanq Úlair Ar Raqbhaa, odhalil svůj plán vepsaný do plánu Prastarých a prozradil mu, že v podobě jeho otce se spojil s jeho matkou za účelem zplození jeho samotného. Alvar byl chycen mezi dvěma liniemi svých předků a zároveň soupeřících stran a se ctí splnil své povinnosti pro obě strany. 
Na konci své cesty se potkal s osudem a vstoupil jako duše oživující nové siranijské Žezlo do dějin světa.

nahoru

IGNIS – Arkinským jménem Eranu („Oheň“) Vinar Vinori, syn Alqisaintry
(hraje Vojtěch Kozák)

Dcera boha ohně Agniho. Spolu se svou sestrou Scintillou byla dlouho strážným duchem Gandharského trůnu, avšak v roce 4841 (vlády současného adimaghavana) ji Pán Gandhary Indar věnoval jako dar siranijské císařovně Siranně. Od té doby plnila stejnou úlohu jako v Gandhaře a v podobě ohnivého lva zdobila i chránila krásu Sirgonského paláce až do chvíle, kdy se trůn siranie zhroutil a zemi pohltil chaos. Poté se odebrala hledat ty, kteří mohou stav věcí napravit a nalezla družinu. Ač zpočátku hodlala spolupracovat jen do chvíle, kdy se dějiny vrátí do kolejí řádu, sblížila se nakonec s družinou a zůstala u ní i po obnovení míru v Siranii. 
Ignis je vlastně ohnivým duchem bez pevné formy a vlastně i bez bližšího určení (proto můžeme mluvit o „ní“, „něm“ nebo „tom“). Často se jeví jako ženská postava s plamennými vlasy, mužská postava s vousy a vlasy, ohnivý lev nebo ohnivý pták. Její prvotní formou je však sloup ohně.

Ignis působí na ostatní vyrovnaně, málomluvně. Je to kliďas, kterého jen málo věcí pod hvězdami vyvede z přirozené rovnováhy. Za to když se jednou za věk spravedlivě rozohní, tak to stojí za to… 
Nerad se pouští do akcí, které nemají podporu družiny, pokud k tomu nemá dobrý důvod.
Jeho zálibou – vedle ohnivé magie v níž je mistrem – je střelba z luku, boj ohnivým bičem a sepisování dobrodružství družiny, při kterém je v nestřežených chvílích často k zastižení. Svá slova píše černým uhelným perem přímo do smetanových listů pergamenu…

Při formálních jednáních vystupuje Ignis zpravidla v lidské podobě muže, výjimečně ženy. 
Jako muž je vyšší střední postavy. Má širší tvář a silnější lícní kosti, jasnou pleť a krátké lehce zvlněné ohněm plápolající vlasy. Též malou bradku téže kvality. Hluboké temně černé oči připomínají oči nějakého dravce a jsou obklopeny delšími řasami jež hrají zlatě ohnivou barvou, podobně jako husté obočí, které se nad nimi klene v dokonale ostrých obloucích. Pevné čelo, jednoduchý, avšak silnější nos, širší usměvavá ústa, s mírně svislými konci. 
Zpravidla je oděn do rytířsky vypadající sytě rudé kazajky se zlatými ornamenty. Ta má v oblasti hrudi vyšitý obraz. Je na něm zobrazen velký fénix v letu a kol něj sedm říšských prstenů. Nad fénixem je vyšito královské žezlo – symbol siranijské vlády a Ignisovi oddanosti k ní. V břišní oblasti kazajky jsou zobrazeni dva lvi – Ignis a Scintilla. Celá kazajka má u krku široký smetanový vlnitý límec a podobné kratší límce kolem zápěstí. 
Je opásán silnějším pásem s temně hnědé kůže, za kterým má zasunut delší nůž, měšec s penězi a měšec s bylinami. 
Na zádech má delší černý plášť s rudým okrajem zdobeným astrologickými ornamenty. 
Dlouhé splývavé kalhoty jsou černé jako uhel. Jsou na nich vyšity magické symboly náležící ohnivému živlu. 
Ignis nenosí žádné boty.

Jako poutník má Ignis na sobě oděn velký šedý plášť barvy lesního kamene, nebo zelený plášť barvy podzimní trávy. V těchto barvách je také větší kožená, či plátěná torna, kterou nosí na zádech. Je až udivující, s jakou rychlostí je schopen jedním ladným pohybem odhrnout plášť a zpoza něj vytáhnout dlouhý ohněm planoucí luk a zamířit na jakéhokoliv narušitele řádu. 
V poslední době začal – aby zakryl své vlasy – nosit i malý turban. Svojí rudou rytířskou kazajku skrytou pod pláštěm však – zdá se – nesvléká za žádného počasí. 
V rukou však zásadně nic nenosí.

nahoru

JEZAR – Arkinským jménem Iaisar Atharvan Vinari
(NPC, hraje Jan Kozák)

Z pradávného rodu Azharů, nesoucí jejich krásu i moc, málokdy ji však ukazující. Jezar je znám jako paladinský bojovník ve zbroji, moudrý čaroděj ve službách dobrých božstev a adoptivní syn Suvarny, jednoho z osmi Architektů a pánů města Sairis. Málokdy se uchýlí k mnohým slovům a málokdy k násilí. Raději nachází smír než boj. Dojde-li k boji, bojuje mečem v čestném boji.

nahoru

NOČNÍ MOTÝL – Arkinským jménem Darignatar („Znalec snů“) Onkira Vinori, syn Rivin
(hraje David Hartl)

Kam jsi odešel?
Proč jsi šel tam, kam nemohu jít
za tebou?

Epitaf pronesený nad tělem mrtvého Nočního motýla

Noční motýl (nyní vlastně už Darignatar Onkira Vinori) nalezl svůj osud pár kroků od Arky poté, co se postavil vůli Požírače hvězd a jeho služebníků, aby dodal bojujícím poslední naději. To ho ovšem stálo již příliš mnoho sil.

Student měsíční magie a snů z rodu temných elfů. Jeho tvář v kápi je zdobena modrým symbolem křídel kolem očí a jeho volba se viklá na hranici světla a tmy. Je znalcem nočních run a proměnlivost měsíčních fází se jakoby odráží i na jeho zevnějšku. Kdo jiný však najde ve snech odpovědi na otázky a kdo zastaví noční můru dřív, než vstoupí do skutečnosti? V době hledání muže dvou tváří chodil oblečen v kombinaci černé a bílé, později si však vybral za svou barvu šedou – barvu kompromisu. 
K družině se připojil, aby hájil práva temných elfů v pohnutých dějinách Grandu. Pod vlivem svého patrona – Měsíce – se přikláněl na tu či onu stranu, nicméně nakonec souhlasil s nastolením rovnováhy.
Na čas se vrátil do zemí na dalekém severozápadě, odkud pochází, aby zde studoval vyšší magii Snů a především vytváření cest mezi sny ostatních. 
Neblahé okolnosti jej však donutily se vrátit ke svým přátelům, aby je opět podpořil. Během pátrání se setkal až s Prvopočátkem a ten uchvátil jeho faustovskou touhu po poznání. Noční motýl opět zmizel do dalekých a neznámých krajů, aby se opět po čase vynořil ze Snů a Obav.

Noční motýl (pravým jménem Daen van Taar) je stejně nestálý a proměnlivý jako Měsíc, který uctívá. Jak přibývá svitu na noční obloze, je povaha se zklidňuje a rozmělňuje. Během novu naopak převládá agresivní, potemnělá nálada. Je hlavní silou jsou sny, neboť i Noční motýl sám má různé vize. Ty jej ostatně do jisté míry ovlivňují, takže se dá poznat, jaký sen Noční motýl snil, už na jeho náladě. Většinu svého času obětuje dalekým cestám, poznávání nových krajů a lidských charakterů (a především jejich snů), nicméně, pokud si nalezne chvilku klidu, tak se posadí u lesní studánky, zahledí se do odrazu hvězd na její hladině, vezme do ruky plátno a barvy a začne malovat.

Noční motýl je poměrně vysoký, štíhlý a téměř vždy alespoň trochu nahrbený. Jako jeho příbuzní na dalekém severozápadě má několik dravčích rysů. Vlasy má tmavé, dlouhé do půli zad a obvykle sepnuté dozadu. Dominantou jeho obličeje jsou především oči, které září jasnou modří s široce rozevřenými černými panenkami. Mezi nimi je mírně zahnutý nos podobný dravčímu zobáku a pod nim pevná sevřená ústa. Noční motýl se málokdy usmívá a i jeho úsměv se podobá spíše ironickému úšklebku.
Noční motýl nemá rád okázalé příležitosti a oblékání, nicméně v okamžicích, kdy se vyžaduje jistá obřadnost, nosí černou kazajku potaženou havraním peřím a černou suknici. Za tmavomodrým dlouhým opaskem nosí své obřadní dýky – stříbrnou symbolizující úplněk a černou symbolizují nov. Navíc si při těchto příležitost na obličej kreslí kolem očí modrou hlinkou symbolický pár křídel.

Protože většinu svého času tráví na cestách, používá jednoduché poutní oblečení. Lehkou tuniku a volné kalhoty šedé barvy zakrývá stejnobarevný teplý plášť. Přes rameno obvykle nosívá svázané přikrývky, které mu zároveň slouží i jako batoh. V něm má ukryté své obřadní předměty. V dobách rozdělení Siranie míval ještě na cestách pomalovanou tvář – polovinou bílou, druhou polovinu černou – jako symboliku uctívače Měsíce. Rovněž býval ozbrojen dlouhou holí s jedním koncem černým a druhým modrým. Tuto hůl již však na cestách nenosí, vyměnil ji při návštěvě své domoviny za obyčejný dlouhý luk.

nahoru

ARSIA – Arkinským jménem Milran („Medová“) Solpinar Vinori, dcera Lundirova 
(hraje Andrea Morávková)

Již v nejranějším dětství byla tato půlelfka odložena do kláštera v Adamantských horách, kde strávila dlouhé roky poklidným životem, učením, meditací a pohybem při každodenních pracích nebo výcviku. Právě tento kláštěr je vyhlášen svými bojovými technikami s holí, kterými tamější mniši vždycky překvapí pocestné lupiče, kteří je vyruší na jejich posvátných poutích. 
Když Arsia dosáhla dospělosti, odebrala se do Sairis a zde nahlédla za oponu magie pátého prvku a to co viděla ji tak hluboce zasáhlo, že setrvala u tohoto studia až do dnešních dnů.

Mnoho z její povahy ještě nebylo zjeveno, neboť se s družinou pohybuje příliš krátce. Dá se však na ní zčásti usuzovat z chování, ale to už musí posoudit jiní než já. 
Na jejím vystupování se silně podepsala dvě místa, na kterých vyrůstala a dospívala. Arsia má vštípený smysl pro osobní disciplínu a jistou střídmost a jednoduchost. Na její tváři se dají vždy vyčíst její pocity. Její vystupování se často jeví jako prosté, jednoduché až naivní. V přítomnosti lidí se chová uvolněně a usměvavě, ráda si povídá o všem možném. 
Ráda si o samotě přemýšlí a čte, nebo studuje. Zdá se, že je nadšená cestováním, a vždy jde o něco málo pomaleji než ostatní.

Arsia měří něco kolem 160 cm, je subtilnější postavy. Má černé vlasy, jež jsou tu a tam protkány stříbrným vláskem. Má bledší pleť a jasně modré oči.
Arsia se v Sairis pohybovala v jednoduchém, volnějším oblečení prostých, ale elegantních střihů. Nejčastěji nosila barvy teplejší a světlé (tj. smetanovou, bílou, světle hnědou, tóny zlaté, krémovou), někdy pak světle modrou a šedou. Nejčastěji by jste ji zahlédli v halence/košili a v kalhotách (dnes bychom řekli zvonového tvaru). V klášteře byla zvyklá chodit bosa, ale v Sairis začala nosit sandálky z měkké kůže a téměř bez podrážky.

Na cestách má nejčastěji šedý plášť, hnědou tornu, hnědé kalhoty, světlou halenku (lněnou), hnědý kábátek, boty do půli lýtek a nebo sandálky s úzkou podrážkou. V ruce vždy třímá hůl téměř vysokou jako je ona sama (možná o centimetr nebo dva vyšší), ta je ze světlého dřeva a od shora na šíři jedné dlaně má vyřezávaný pás (široký zhruba na dva palce). Vlasy má spletené v copu, který visí volně nebo je omotán kolem temene hlavy.

nahoru

ANSKAR – Arkinským jménem Askar Vastia Koven
(hraje Tomáš Semenec)

Anskar je přímý člověk. Nerad chodí kolem horké kaše a než by lhal či říkal polopravdu, raději mlčí. Na svět se kouká s optimismem, nezkaleným žádnými špatnými příhodami ze života, neboť vyrostl mimo civilisaci a později pobýval v rodinném prostředí na Arkagantu. Na přímé nebezpečí reaguje rozhodně a s důvěrou ve vlastní schopnosti. Při přemýšlení, době bdělého odpočinku či dlouhé chvíli, neustále zaměstnává své prsty hraním si s různými předměty, jako provázky, mince, klacíky apod.

Jeho oděvem mu jsou volné bílé kalhoty a košile, či prosté ceremoniální arkagantské roucho – pokud je čas rituálu – které běžně nosí Anskar v Arkagantu. Velký jižanský bílý turban bez ozdob chrání jeho hlavu před prudkým sluncem. Celkově nebýt klamavého turbanu, který Anskara trochu zvětšuje, je spíše drobnější postavy, velmi šlachovité, ne však s hůlčičkovitě tenkými končetinami, ale vypracovanými svaly dlouholetým bojovým tréninkem. Celkovým vzhledem trochu připomíná někoho z jižanských kočovných polopouštních národů, v souměrném obličeji však ale záři modré upřímné oči v světlehnědém obočí a pod turbanem – který málokdy odkládá – se skrývá záplava blonďato-světlehnědých vlasů, zapletená v podivuhodně komplikovaných copech.

Na Cestách Anskar nosí pohodlné kožené kalhoty a široký plášť přírodních barev, který mu slouží nejenom jako přikrývka na spaní a ochrana před počasím, ale jehož kápě také zakrýva svítivě bílý turban před nevýtaným pohledem z dálky, a o bojovém využití pláště vypovídají také zdatně zalátané díry a trhliny. Anskarovi dlouhé a štíhlé prsty a dlaně jsou vždy pečlivě upravené a nevypadají mozolnatě jako ruce válečníka. Pravou ruku má Anskar opletenou provázkem ve složitém tvaru od zápěstí až po loket. Při dlouhém a únavném pochodu se občas jako o hůl opíra Anskar o své dlouhé kopí s podivně hákovito-harpunovitě tvarovanou špičkou, která je vyjma času nebezpeči zakryta kůží. U pasu, na ručně pleteném pásku z jemných vláken, visí ve zdobené kožené pochvě Anskarova neodlučitelná šavle. Lehká, středně zahnutá zbraň je ve zkušených rukách anskarových smrtelným nebezpečím všem lapkům, bídákům či jiným přirozeným stvořením.