Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Použití kostek

Názor vyjádřený extrémnější formou může být kopancem, jenž dovede k zamyšlení nad vlastními postoji.

V dnešní době máme již k disposici velké množství různých typů kostek a vůbec náhodného rozhodovacího zařízení. Pro otázky Ano-Ne můžeme se tázat klasické mince, pro možnosti čtyři, osm, šest, dvanáct a dvacet se nabízejí v kostky upravené pravidelné mnohostěny. (Kepler by se divil.) Z důvodů pravděpodobnostních hodů procentních byly zavedeny speciální kostky desítistěnné a stostěnné. Z toho lze vidět, že vskutku nedostatkem možností tísněni nejsme. Přesto existují tací, kteří i v tomto ráji možností, kdy si mohou způsob losovací metody vybrat zcela dle své vůle, odcházejí úplně z pole her kostkových a rozhodují na svém poli jen podle své vůle a rozmyslu.

Nám, přestože jsme sami prošli též tímto vývojem, jest však tepat tyto odrodilé odvážlivce, kteří zcela na svoje bedra se rozhodli snést veškerý vývoj děje a neponechat náhodě ani skulinku, aby ovlivnila představy hráčů mimo dosah toho, co čekají a předpokládají. 

Oni říkají, že kostky je třeba odvrhnout, protože člověk tak svěřuje svůj osud do rukou slepé náhody, která vůbec nezohledňuje schopnosti postavy, anobrž jen a jen fortuně je obnažené a bezmocné do zhoubné náruče odevzdává. Takovéto a podobné demagogické řeči našim uším zní vpravdě směšně, zvláště když se přidá obvyklá stížnost takovýchto hráčů, totiž že jim vždycky padají jen malá čísla a že mají neštěstí v náhodě. Takovéto řeči nejsou nic jiného než nestoudné lži, neboť objektivní pozorovatel zjistí, že jim padají průměrně stejně vysoká čísla, jako ostatním, jen jejich labilní psýcha vždy zdůrazňuje jen neúspěchy a úspěchy přechází chladným zhodnocením „no konečně“.

Nechci ale jen potřít konkrétní projevy nespokojenosti, které pramení z nemužné povahy takovýchto hráčů, kteří nesnesou pocit nejistoty a riskování a chtějí se raději odevzdat do bezpečných rukou Pána Hry, který je „přece nenechá umřít“. Těchto zbabělých „hrdinů“, kteří místo aby se spolehli na vlastní důvtip i v nepohodě a neštěstí, tak chtějí svěřit všechny náhodné prvky do rukou Pána Hry aby naň pak mohli dorážet a vymáhat vyrovnání. 

Takoví ale udržují PH v permanentním tlaku odpovědnosti, neboť on rozhoduje o úspěších i neúspěších postav a proto se u něj mohou objevovat různé neřesti menší i větší – jako např. přílišné dopřávání štěstí oblíbenci PH, kteréžto pokušení pomáhají kostky notně umenšovat. Krom toho, pokud je PH spravedlivý a nechce na sebe strhávat pozornost věčně kritických hráčů, tak např. nedovolí (tzn. prohlásí, že se nezdařily) různé zběsilé (ale originální) kousky – pokud by však stejný případ svěřil kostce, ponechá tak hráči možnost úspěchu, strhne ze sebe stížnosti ostatních hráčů a do hry vnese trochu neočekávanosti a dynamiky, kterou svrchu řízená a stále určovaná hra bez kostek zákonitě postrádá.

Kostek je samozřejmě třeba užívat s mírou. Jisté základní rozsahy musí být dány a lepší vlastnosti musí být jasně upřednostněny. Pokud se hraje podle kostek nerozumně, pak nastávají takové nesmysly, jako např. kdy se uklizečka rozežene koštětem na rytíře ve zbroji a náhodou si hodí deset šestek na útok – rytíř padne mrtev. Takovýto případ se jeví nesmyslným a také do velké míry je, ale dají se na něm ukázat zajímavé věci – jaká je asi pravděpodobnost, že se uklízečka strefí násadou koštětě mezi pootevřené hledí přímo do rytířova oka? Možná se budete divit, ale tato prvděpodobnost se blíží pravděpodobnosti, s níž hodíte po sobě deset šestek.

Samozřejmě nebudeme zde hovořit o různých zhůvěřilých podobách kostkového hraní, které ho vzdalují od reality, protože to nejsou chyby na principu náhody samotném reprezentovaném kostkami, ale jsou to konkrétní chyby konkrétních jedinců, kteří slepě následují konkrétní chybně sepsaná pravidla. Všimněte si, kolik z tzv. kritiky odpůrců kostkového hraní se zakládá na uvádění takovýchto stupidních příkladů z dětských her.

Závěrem: kostky jsou ve hře každopádně nutné, protože dávají možnost nečekaného děje, dávají reálnou možnost chytrým a nebezpečným podnikům, přesouvají část odpovědnosti rozhodovací z beder PH, což jen dobré jak pro něj, tak pro hráče, hráč se stává autorem vlastních činů a nemusí za ně děkovat PH a nemusí se obávat, že se příští podnik nepovede, protože mu už PH dlouho povoloval. Někomu nepříjemnou, ale většině zdravých jedinců příjemnou vlastností je nejistota jak PH, tak hráčů, co je očekává, neboť do hry vstupuje ještě třetí síla, kromě vůle PH a hráčů – síla náhody, která vytrhuje hru z tupého determinismu a přináší naději i nebezpečí. Vytváří skutečné hrdiny.

© 2004 Jan Kozák Jr.