Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Nisell

Nisellové obývají stolovité hory jihozápadně od nejjižnějšího výběžku Kaalu Charmat a tradičně bývají počítáni mezi Severní království. Bývají nazýváni „národem dětí a starců“ neboť to je i jejich skutečná povaha. Nikdo nikdy neviděl dospělého a vzrostlého Nisella, vždy jen chlapce či dívku nebo starce či stařenu. Mnoho poutníků i cestovatelů bylo tak fascinováno tímto národem, že strávili roky obklopeni jejich světem ve snaze pochopit tajemství jejich života. Zvláštěpak básníci a vypravěči milostných románů byli jejich kulturou uchváceni. Zanechali nám mnoho zpráv ve starých cestopisech a jejich tón nám zní jak příběhy z pohádek nebo nesmyslné fantasie. Přesto království Nisell stále existuje na dalekém severozápadě a kdo se tam vydá, nalezne živoucí skutečnost toho, co zapsali cestovatelé.

Shrneme-li bolestivou a tajemnou skutečnost života Nisellů do krátkého článku, pak můžeme říci toto:

Nisell se rodí po způsobu lidí od otce a skrze matku a žije dětstvím podobným dětství ostatních lidských společenství. V době dospívání však dorůstá o mnoho pomaleji a jeho věk jakoby zamrzl okolo třináctého či čtrnáctého roku věku. Nisell zůstává štíhlým holobradým zvídavým mladíkem jehož intelekt rychle předběhne jeho citovou stránku. Mladý Nisell se rychle učí mnoha věcem, ale pro málo z nich má skutečný hluboký cit, rychle je přijímá, rychle odhazuje, experimentuje a hledá.

Uplynou roky, třeba desítka let, a nemusí se nic stát. Pak však náhle přijde podivný věk, kdy Nisell začne mít sny krásných barev a cosi se v něm začne probouzet s velkou silou. Naděje a beznaděj zmítá jeho tělem a on nic nechápe. Bouře jakoby ustane a na povrchu se zdánlivě nic nestalo. Avšak uvnitř je vše jinak. Mladý Nisell náhle má pochopení pro umění, pro hlubší city a především a nade vše, je náhle schopen citu, lásky a vášně a to se silou, jež se nedá srovnávat s citem žádného z lidských pokolení. Jak jsme řekli výše, přesto Nisell zůstává mladým a stále stejným. Jeho oči však nyní získají hloubku a jeho činy sílu. Žije jakoby každou minutou a nemyslí, že by jeho život někdy skončil. Záleží na osudu, avšak dříve nebo později takový Probuzený Nisell potká svou lásku, taktéž z generace Probuzených. Hledání může trvat roky a nebo k Nalezení dojde v prvním měsíci po probuzení.

Souznění dvou Probuzených v poutu lásky nemá obdoby. Jejich duše se dotýkají jedna druhé ve chvílích okamžitého porozumění a jejich inspirace se spojením stupňuje. Tato chvíle však trvá bolestně krátce. Dříve nebo později (a většinou dříve) totiž podstoupí taková dvojice svatbu a spojí se na manželském loži. S takového spojení téměř s jistotou zrodí se dítě.

Ráno z komnaty manželů vyjdou dva dospělí Nisellové, neboť během Noci zázraků dojdou proměny. Nikdo je však neuvidí, neboť se nikdo nedívá. Odejdou pryč z města i vsi a vrátí se až po devíti měsících. Tehdy se jim narodí děti, většinou trojčata a během porodu matka i otec zestárnou strašně až k šedému stáří. Jejich těla se sehnou a jejich tvář pokryjí rysy stáří a slabosti. Nejsou však zuboženými starci – stále si zachovávají jistou krásu a ladnost a vlastně i jistou sílu ve srovnání s lidskými starci. Co však ztratí zcela jsou sny, vize, touhy a plány. Veškeré jejich naděje se vtělí v den porodu do jejich dětí a ty se jich pak během kratičkého času svého Probuzení mohou účastnit.

Jako stařec pak Nisell vychová své děti a žije dál dobrým a čestným životem, kterému však chybí skutečná touha a skutečný směr. Jeho kroky řídí klidný rozmysl a rozum, který konečně přispívá i ke stabilitě Nisellského království, které by vedeno poblázněnými Probuzenými mohlo snadno padnout v záhubu.

Starý Nisell se může dožít i úctyhodného věku a je teoreticky nesmrtelný, protože koncem jeho života není nějaký věk, nýbrž chvíle, kdy spatří tvář svého vnoučete. Starý Nisell se smrti maličko obává, avšak ještě více než to touží spatřit své vnuky. Nakonec svou touhu neovládne a děti svých dětí spatří. Říká se, že v té chvíli žije na kratičkou chvíli v opravdovém citu a opravdové radosti podobné časům svého mládí v generaci Probuzených. Téže noci však usne a zemře a víc jej jeho rod nespatří.

Mnozí naříkali nad smutným osudem Nisellů, kteří jsou odsouzeni jako jepice k dlouhému nedozrálému mládí, krátké explozi citu a vědomí a následné prázdnotě stáří. Tvrdí to mnozí, avšak nikdo z těch, kteří opravdu s Probuzenými mluvili. Probuzení totiž zažívají něco, co obyčejný smrtelník zažít nikdy nemůže. Každou vteřinu svého mladistvého života objímají svět v citu a stále hlubším pochopení, každou vteřinu zažívají ostrost vnímání a růstu, jaká nemá obdoby a milují se silou a vášní, jíž nevystihnou žádná slova ani píseň. Když si uvědomíme, že někteří šťastlivci z nich v takovém stavu žijí roky, pak si přiznáme, že tichá předehra protaženého dětství a náhlé pohasnutí do stáří jsou jen slabou protiváhou Probuzení, které tito zažívají.

Největší hrůzu nám i přesto však přináší fakt, že oni mohou v jednu chvíli žít plni snů a s širým vědomím a s tolika idejemi a vizemi a pak, během pár týdnů, mohou všechno ztratit a zapomenout na to tak, jakoby uvnitř shnili nebo zemřeli. Hrůzu vzbuzuje pomyšlení na ztrátu dosaženého vědomí, na ztrátu možnosti citu, na ztrátu idejí a snů. Kdo se však ohlédne po vlastních lidech, nebo přímo po vlastním životě, možná pochopí, že osud Nisellů není zas tak dalek od osudu jeho samého. Nalháváme si, že rosteme, ale ve skutečnosti umíráme a přicházíme o své sny každou vteřinou.