Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Klany – Hlášky

Na úvod bych měl k fenoménu „hlášky“ v Klanech svou gamemasterovskou poznámku. Klany jsou velmi vážná hra, jsou mytická hra a jejich základem je atmosféra starého světa, který je především naplněný jistou vlastností, které by římané říkali „solemnitas“, tj. pádná důstojnost, vážnost, slavnostnost. K ní se přidružuje důraz na osobní statečnost, držení daného slova a na neznevažování autorit. Nedaleko za nimi kráčí zdatnost, mravnost, odpovědnost. Do takovéto atmosféry se systém „vtipných hlášek“ naprosto nehodí. 
Není proto divu, že oproti bohatému ději, který ve hře vzniknul, je hlášek spíše poskrovnu a že nejsou příliš vtipné. Možná, že to není poznat, ale většina hlášek padla v místech spíše bez soustředění na hru a pokud je někdo vyslovil během okamžiku, kdy byla nastolená určitá atmosféra, tak se jim ji podařilo spíše pošlapat, než podpořit. Jak je možno také vidět, tak valná většina hlášek není vyslovena postavami, ale hráči.

O. hra
(a to jsme ještě ani nezačali hrát)

(rozhovor zároveň o pořizování hráčských zvířat a o úrovni oděvnictví)
Petra: A co bourec morušový?
GM: To jako ve vlasech?

(rozdělování vlastností)
Petr: Vzhledem k tomu, že je tam kovárna, tak se pořád dokola opakuje zvuková sekvence: cink – třísk – třísk – třísk …
Martin: Že bych si dal sluch -1 ?

(kterak někoho zmlátit)
Ctibor (hraje barda): Použil bych svůj strunný nástroj jako bicí.

(o domácích zvířátkách)
Ctibor ke GM: Jakej je největší zpěvnej pták?
Lucie: Ivainův masožravý slavík.

Petra/Askra: Ve volném čase poslouchám Ivaina, když vrže a hážu šutry po jeho slavících.

Petra: Askra a Alphia chodí s oblibou k jezeru. A to byste se divili, co se tam děje…
Martin: Začíná se nám to tady zvrhávat do mangy. A zvláště do některých jejích aspektů.
Petra: Ale chapadla tady nikdo nemá.
Adam: Saimún má břečťan!

II. hra

Khóruin: Taihune, sežeň Ivaina, máme přijít za Hiranyou.
Taihun: Dobře. Ještě někoho?
Khóruin: (po krátkém zamyšlení) Ne. Když ty seženeš Ivaina a já zbytek, tak si to rozdělíme tak půl napůl.

GM/Riva: Po cestě narazíš na Rivu bojujícího s jedním z bratranců. Riva dostává nakládačku, protože bratranec je docela dobrý šermíř.
Khóruin: Tak přistoupím, a počkám, až souboj skončí. Pak pomůžu Rivovi vstát…

Alphia: (o amuletu) Jé… ten mi nikdo neukradne, mám ho pečlivě schovaný (pokládá ruce na výstřih)
Ivain: Chm chm chm (potutelný smích)

Taihun shání Ivaina a najde ho.
Ivain: Co tu děláš, v dolním městě?
Taihun: Dotáhla mě sem tvá zhýralost.

Nedávno vyšlo najevo, že pes hlavního lovčího zmizel.
Khóruin přichází k jezeru, kde je Alphia a Askra.
Askra: Máš nějaké novinky?
Martin: Tady ne, tady chcíp pes.

GM: Veškerá zvířata se drží těsně u svých pánů…
Ctibor/Ivain: A sakra.

Alphia potáhne z Rivovy dýmky. Zezelená. Rozkašle se.
Riva: Ty tedy vůbec nedovedeš ocenit…
Alphia: Ten smrad a tu pachuť!

Popis domu dřevorubce.
GM: Dům je dřevěný, je tam dřevěný stůl a dřevěné židle, na stole jsou dřevěné misky…
Taihun: A v nich je dřevo.

Saimún (vážně): Jdu se spojit s vědomím lesa.
Askra (provokatérsky): Jdeš zapustit kořeny.
Saimún: Náhodou, vy to nedovedete ocenit, co to znamená, nasávat vodu kořínky.
GM: Nekteří drúvidi se zaseknou a už zůstanou zakořenění.
Saimún: Tak mě ráno přijďte odseknout.

(Saimún přes noc zapustil kořeny a propátrával svými schopnostmi okolí)
Saimún: Ten tábor, který jsem včera našel, tam už dneska není…
Askra: Ty už tu vodu nepij ani zředěnou!

Ivain (ke GM): Jak to myslíš, že moji slavíci „zmlkli“?
GM: No asi tak, jako by poznali, že pouštět v katedrále na plný pecky Michaela Jacksona asi není úplně nejlepší.
GM: Kdyz si to odkrokujete, zjistite, ze ve vasi mistnosti schazi asi metr a pul.
Askra: Tomu rikam tepelna izolace.

(tzv. presna specifikace):
GM: Na kraji lesa jsi nasla par nejakejch stop pravdepodobne lidi.

Saimun: Co to tam pestujou?
GM: Predevsim hliznate rostliny, brambory…
Saimun: Zadny makovice?
GM: Zadny makovice.

GM: Vyvolavani hvezd se velmi podoba vasi verzi… ale… kdo z vas na chvili odvrati zrak od plamenu…?
vsichni: VSICHNI!

Taihun: Mame se na vecerni obrad nejak pripravit?
Jitrocel: Meli byste pokud mozno ziskat vnitrni rovnovahu.
Ivain: A sakra.

III. hra

(Alphia má jet na Taihunově koni)
Taihun ke GM: „Říkal jsi, že můj kůň je vzpurná bestie…“
Alphia (spokojeně): „Tak to si jsme naroveň.“

Po půlhodinové debatě Hagia a Khóruina na téma formy démonů a jak proti nim bojovat.
Ghar (šeptem ke Khóruinovi): „Ss, ss – Co je to forma?“

Gharova typická hláška (po půlhodinovém vysvětlování): „Já tomu nerozumím.“

(Dovtipná družina aneb Ivain se baví s druidem Jitrocelem)
Ivain: „Mistře, já tedy nevím, co tím myslíte… tedy, jestli víte, co tím myslím já…“

(Ve vesnici, kde místní divně se chovající obyvatelé tvrdí, že je napadli vlkodlaci)
Alphia: Vlkodlaci by sotva způsobili, aby to tu vypadalo takhle! Za předpokladu, že vůbec útočili…
Taihun: Třeba to jsou ti, se kterýma tu právě kecáme.

IV. hra

Družina nedůvěřuje drúvidovi Jitrocelovi, s nímž má jít do záhadného Měsíčního sálu.
Vathila: A co když se nikdo z nás z toho sálu nevrátí?
Khóruin (temně): Myslím, že Jitrocel se vrátí docela určitě…

V. hra

Jitrocel: Pokud někdo dělal hlouposti a bral si další runu, tak se tu už nedokáže orientovat.
Saimún: Ježíšmarjá! Moje sestra!

(Zachráněná Askra vypadá jako zombie)
Alphia: Ehm, Saimúne – CO jsme to sem vlastně z toho Sálu dotáhli…?
Saimún: Dokud se neprokáže opak, tak je to moje sestra.
GM: Hm – presumpce neviny…

Ivain: A já už mám odpracováno?
Khóruin: Ty seš 10 let ve skluzu.

Khóruin (k Ivainovi): Kdes byl?!
Ivain: Nevim! Přepadli mě!
Vathila: Tebe přepadl akorát tak džbán piva!

Andrea/Alphia: Utěšuju oba své bratry a tvářím se, že vůbec nebrečím a to, co mi teče po tvářích…
Petra/Askra:…je voda, která kape ze stropu.
Lucie/Vathila: Kterej tam není.

Saimún: Ty můžeš tvořit věci a tvory i z vody?
Askra: Jo, jo, můžu vařit i z vody…

Vathila (s runou Měsíční oči): Podívám se, jak všichni vypadají na rovině Měsíčního sálu…
Adam/Khóruin (s runami Spánku): Rychle! Uspím Vathilu!

Mistryně léčitelka, Vathilina učitelka je nalezena mrtvá. Vathila padne na kolena vedle těla (a snaží se svými schopnostmi zjistit, co byla poslední věc, kterou léčitelka viděla).
GM: Vejde Jitrocel. Jeho výraz je podobně zoufalý jako Vathilin, ale nepadá na kolena a neběduje.
Lucie/Vathila (spiklenecky): Já tak úplně neběduju…
GM: Hm, v tom případě Jitrocel běduje velice podobně jako Vathila.

VI. hra

Věštec: Na výpravu se musí vydat ti, kdo nesou osud posledních dnů.
(Hagias se pátravě rozhlédne kolem.)
Petra/Askra: Aha. Styl pohledu „Potřebuju dobrovolníky.“

(Poutník je tázán Khóruinem na jméno.)
Poutník: Obyčejný Poutník by prostě řekl, že je Poutník, stejně jako všichni ostatní. Ale já jsem Tulák – ten je jen jeden.
Khóruin: Já jsem Khóruin. Ten je taky jenom jeden.
Ghar (mladší): Já jsem Ghar. Nás je víc.

Ze tmy se plíží upíři Měsíčního sálu a volají Askru k sobě. Askra to do nich pálí Aderánovými runami a jednoho zabije.
GM (k Askře): Teda…! To byl jeden z tvých potenciálních ženichů a ty uděláš tohle…!
Askra (čaruje): To nerozuměj jasnýmu NE?!

(Na družinu útočí hejno obrovských masožravých motýlů smrtihlavů.)
Andra/Alphia: Co moje liška?
GM: Ta má svoje problémy. Útočej na ni smrtihlavové a prováděj jí depilaci.

(Po letecké bitvě poštolky a slavíků proti masožravým smrtihlavům.)
GM (k Vathile): Poštolka ti sedne na rameno. Vypadá, jako by s ní někdo hrál dvacet minut fotbal.
Ctibor/Ivain: A co moji slavíci?
Petra/Askra: Ti už dozpívali.
Adam/Khóruin: Někdo s nima hrál golf.

(Ivain chce vědět, kolik jeho slavíků přežilo leteckou bitvu s masožravými smrtihlavy.)
GM: No, zbyli ti tři slavíci.
Ctibor/Ivain: Možná neumějí tak dobře zpívat, ale zato to jsou ti nejdrsnější bijci.

VII. hra

(V lese se objeví pár rudě svítících vlčích očí)
GM: Tulák sebou trhne, vytřeští oči…
Martin/Taihun: …a překousne si dýmku.

(Ghar přejíždí rukou nad plamenem, aby se zbavil magické nákazy z vlčího kousnutí)
GM: Má to jisté výsledky – fyzické i psychické.
Adam/Khóruin: To znamená, že máš spálenou ruku a pěkně tě to sere.

(O přeživších Ivainových slavících)
Petra/Askra: To jsou bojoví slavíci…
Martin/Taihun: Ještě pár takovejch bojů a začne si je půjčovat Sauron jako nosiče pro nazguly.

Andra/Alphia (toužebně): Moře…
Martin/Taihun: Racci…
Petr/Ghar: Žraloci…

VIII. hra

Martin/Taihun (k Ivainovi): Zůstali ti tři slavíci s širokejma ramenama.
Ctibor/Ivain: Ti slavíci, co vypadaj dost jako orli?
Martin/Taihun: No, zpívat moc neuměj…
GM: Spíš tak válečnej řev. Nebo „Imperial March“.

(Střetnutí s oživlou kamennou sochou, kterou se Taihunovi povede srazit ze schodiště)
GM: A socha provádí manévr „dy-dy-dy“ – ze schodů.

(V mrtvém městě, kde je jen písek a kamení)
Martin/Taihun: Postavíme balistu.
Ctibor/Ivain: A z čeho?
Martin/Taihun: Něco tam určitě bude…
Ctibor/Ivain: Písek.

(Prohledávání místnosti)
Martin/Taihun: Mám se svou inteligencí a znalostí architektury celkem slušnou šanci najít tam tajný dveře.
Adam/Khóruin: Máš celkem slušnou šanci najít tam nepřítele.

(O záhadném artefaktu, který vypadá jako zlatá kulatá destička velká jako dlaň, na níž jsou vyryté neznámé znaky a obrázek tří lišek)
Hagias (zamyšleně): To je nějaké místo, které je nazýváno U Tří lišek…
Adam/Khóruin: Takže to je tácek pod pivo z hospody U Tří lišek.

(U moře)
Ivain: Můžu si jít zaplavat?
Hagias: Na vlastní nebezpečí. Svoje věci radši nech tady. Víš… úměrně rozdílu velikosti mezi jezerem a mořem jsou v moři větší ryby – ty dravé se živí rybami tak akorát tvojí velikosti…

(Hospoda U Tří lišek)
Taihun: Takže nechlastat, Ivaine, nechlastat!
Alphia: A ne tak jako „nechlastáš“ na Arce.

Ivain (o Hagiovi): Dyť je to taky jenom bůh.

(Ivain hraje v hospodě U Tří lišek)
GM: Když nasadíš melodii, která se němění s každým taktem, ostatní hudebníci se k tobě přidají.
Petr/Ghar: Chceš tím říct, že on nemá takt.
Adam/Khóruin (k Ivainovi): Zkus zahrát „Slavíky z Madridu“.

Petr/Ghar: Je tam s kým tančit?
GM: To si piš. Je tam spousta sličných krollek…

Ghar: Občas jsou ty lidi kolem takoví blbí…
Taihun (k Ivainovi, který dělá brajgl, zatímco ostatní chtějí jít spát): A jestli nepůjdeš okamžitě spát, tak dostaneš dřevěnou narkózu!

Alphia (baví se s elfem o minulosti): Bože, to muselo být dávno!
Adam/Khóruin: Na slovo „Bože“ se otočí několik lidí…

IX. hra

(Taihun zapálil les a nepřátelé se v něm smaží)
Adam/Khóruin: Přátelé, vojáci – večeře se podává venku v lese!
Petra/Askra (labužnicky): Do zlatova propečení, aby na nich byla kůrčička… 
Martin/Taihun: Pro mě musej bejt sežehlí až na kost.

(O zapalování lesa)
Martin/Taihun: Nedá se svítit… Musí se svítit.

GM: Les je vypálený.
Petra/Askra: Vyžďářený… 
GM: Co to je?
Petra/Askra: To je metoda získávání orné půdy vypálením lesa. 
Adam/Khóruin: Ale tenhle je spíš vyžďáněný.
GM: Žďánění je metoda likvidace nepřítele.

(Drúvid Jitrocel nadává Taihunovi za vypálený les)
Martin/Taihun: Jitrocel mi meje hlavu…
Ctibor/Ivain: Já půjčím Jitrocelovi rejžák!
Petra/Askra: Já půjčím Taihunovi žehličku na průšvihy!

GM: Jitrocel ti půjčuje katanu a tantó.
Adam/Khóruin: Vzhledem k tomu, že se o ty zbraně nikdo nehlásí, tak počítej s tím, že praktikuji nittó kendó.

(Khóruin hledá Taihuna)
Lucie/Vathila: To se přece doptá…
Adam/Khóruin: Kde je ten debil, co zapálil les?

Adam/Khóruin: Jak jsme na tom s pobíjením těch vlkodlaků?
GM: Je to boj s demoralizovaným nepřítelem – čili senoseč.

Ctibor/Ivain: Je tam nějakej jinej zodpovědnej exot?
Petra/Askra: Já.

Ivain: Proč vůbec máme zakázanej chlast…?
Jitrocel: Ale Ivaine, o tom jsme už mluvili tolikrát…
Ivain: Ale to jsme ještě nevěděli, že Hagias chlastá!

Ivain: A když už se podařilo znovu spoutat jeden živel, nešlo by to i s těmi ostatními?
GM/Jitrocel: Mnozí se o to pokoušeli, avšak… 
(chvíle ticha)
GM: Hm. Teď měl někdo říct: „Neuspěli?“ a já bych ho opravil: „Zemřeli.“

Ivain: Našli jsme jistý artefakt a ten se, ehm, dostal do mého vlastnictví…
GM: Jak už se tak artefaktům stává.

(Před Arkou táboří tisícovka zběsile drsnejch maníků)
Martin/Taihun: Netvrdím, že bychom je zadupali kopyty růsnic…
(Pozn. Lu: Navzdory mojí i Petřině představě, že růsnice je něco podobného obrovskému bojovému kombajnu, ono slovo znamená ve slovenštině žížala.)

Drsnej maník (ležérně): Heleďte, když nám dáte zásoby, tak my vymlátíme ty chlápky, co vás tu obléhaj. Ono by je to časem třeba přestalo samo bavit, ale je to docela vopruz, ne?

(O zbroji a opevnění drsnejch maníků)
GM (se slizkým úsměvem): A ta zbroj je protilaserový brnění.
Martin/Taihun: Aha. A co maj na těch věžičkách? Začnu licitovat: Lučištníky…? Mušketýry…? Kulometčíky….?

Petr/Ghar: Kde tábořej ty drsní maníci?
GM: Na severním břehu jezera.
Petr/Ghar: Tak to je dobrý. Tam je eště lesa dost.
(Taihun vypálil jenom západní)

X. hra

Rekapitulace aneb neotřesitelný Hagias
GM: Načež byla nalezena mrtvá Nejvyšší léčitelka. Nejvíc to zdrtilo Jitrocela.
Lu/Vathila: Zato Hagia to nijak zvlášť nezdrtilo – jestli by ho vůbec něco zdrtilo…
(o něco později)
GM: Ghar se se všemi před odchodem na smrt náležitě rozloučil…
Ctibor/Ivain: Myslíš ten ksicht „Neser, Hagie“?
GM: Tady máme něco, co Hagia fakt zdrtilo.

(Taihun během boje zapálil les. Rozzuření druidi se vracejí do Arky, s nimi Saimún)
Askra (nadšeně): Saimúne! To bys nevěřil, co udělal Taihun!
Saimún (podezíravě): Co udělal?
(Vathila za Saimúnovými zády zuřivě vrtí hlavou a gestikuluje)
Askra (stále stejně nadšeně): Taihun je hrdina – zachránil Arku!
Martin/Taihun: Asi se stanu příčinou další občanské války – mezi vojáky a druidy.

Saimún (o tom, kdo zapálil les): Jestli já ho dostanu do ruky! Ten bude sázet!
Askra: Jasně. Ten si to odsází.

(Saimún je jakožto druid částečně porostlý břečťanem)
Adam/Khóruin: Saimún do sebe kope panáky – do každého břečťanu jeden.
Petra/Askra: Přijde Khóruin k Hagiovi: „Mám ožralou družinu. Co mám dělat?“

Hráči u stolu
Petra: Kdo chce turecký čaj?
Petr: Já! Já!
Ruda (zírá na Metaxu): Já jdu dneska do Řecka.
Ctibor (zírá na vodku): Já jdu do Finska.

(Taihun nemohl najít mezi nabídkou zbraní slušnou sekeru)
Hagias: Jak jste spokojeni s výzbrojí?
Taihun: Jsme. Akorát ta sekera by… 
Adam/Khóruin:…sekla.

Hagias (o Mrtvém Uladovi): Neměl jsem možnost tu nestvůru poznat nějak osobněji…
Petra/Askra: Narážka!

(O nepřátelských divoších pobíhajících po lese)
Andrea/Alphia (ke GM): Jaký je oficiální název těch umbabáků.
GM: Umbabáci.

Ivain: Beru s sebou loutnu…
GM: Můžeš Uladovi zahrát.
Ruda/Saimún: No jasně… (imituje hlasy Ivaina a Ulada)
– Co chceš za to, že už přestaneš hrát?
– Knihu lesa!
– Tady ji máš!
– A teď táhni nebo ti ještě zahraju!
A pak se bude Hagias divit, proč už mu po několikáté přiletěl poštovní holub s anonymním dotazem: Žije ještě Ivain?

(Saimún pomocí svých píšťal a Ivain pomocí loutny porazili nepřátelskou sílu)
Askra: Zahrával sis, bratře – to byl vstup do Měsíčního sálu.
Ivain: Já jsem si taky zahrával.
Saimún: Zahráli jsme si oba moc pěkně.

Ivain zasáhne Ulada šípem
GM: Nestvůra začne kvílet o oktávu výš.
Petr/Ghar: Kam jsi ho trefil?

GM položí na bitevní „plánek“ štamprli, která má představovat Khóruina.
Adam/Khóruin: Khóruin je takovej prcek…
Lu/Vathila: Prcek, ale má sílu.
Martin/Taihun: Vylovte někdo ze sušenek Alphiu.

Kovář Ghar – s holí se špicí na jednom konci – se utká s Uladem, který má meč.
GM: Mladý kovář se zbraní starou pár dní proti tisíciletému upírovi, jehož zbraň byla ukuta před počátkem věků… Zableskne se… A pak jednomu z protivníků zůstane v ruce jen jílec.
Alphia (zděšeně): Můj bratr!
GM (suše): Jílec zůstane v ruce tomu, kdo měl zbraň s jílcem.

(Ghar se vrhl na Ulada, Uladovi se povedlo odmrštit ho pryč)
Ulad (naštvaně, snaží se vyjednávat): Dávejte si na toho kreténa pozor!
Khóruin: Ty taky!

XI. hra

(V lese, kde kameny i stromy družině připomínají různé předměty a bytosti)
GM (k Ivainovi): Vidíš něco, co vypadá jako ležící nahá ženská.
Askra (k Ivainovi): Co se deš podivat na toho hnusnýho vyhřezlýho velblouda?
Taihun: Je to jen hezkej padlej kmen – ale ty suky, ty suky…

Saimún: V noci jsem cítil, že se tu zjevil Měsíční sál.
Adam/Khóruin: Podvědomě se podívám na Askru.
Askra (okatě se protahuje): Jeee… Spala jsem, jako by mě do vody hodil.

(Po té, co Taihun vypálil les a spousta nepřátelských barbarů/umbabáků tam uhořela)
GM: Nová položka v jídelníčku Darinských hospod – uzený umbabák.
Petra/Askra: Utopenec.
Adam/Khóruin: Uhořelec.
Ctibor/Ivain: Ty jsou na mě moc křupavý.
Adam/Khóruin: Navrchu spálený, uvnitř syrový.
Lucie/Vahtila: To jsou celí Darinové – neumějí ani pořádně udělat jídlo.
Adam/Khóruin: Ne. To je celej Taihun.

Taihun (k Jitrocelovi): Našli jsme v jezeře mrtvé dítě.
Jitrocel: A… sakra…
Taihun: To jsme si mysleli taky.

(Jitrocel pitvá znetvořené dítě)
GM: Dítě zjevně zemřelo na to, že má žlučník v plicích, srdce v žaludku…
Ctibor/Ivain: Mimotělní krevní oběh…

XII. hra

(Saimún má dovést do města jistou drúvidku a je za její bezpečí zodpovědný, neboli gamemasterovo deptání…)
Ruda/Saimún: Je to jen 400 metrů, je to jen 400 metrů…
GM: Stmívá se…
Ruda/Saimún: Je to jen 400 metrů…
GM: Kdo má dnes s sebou kostky?

GM: Jitrocel se zatváří kysele.
Adam/Khóruin: Jitrocel se zatváří jako šťovík.

(Na předchozím shromáždění usmažil Hagias jednoho mága bleskem a vypukla občanská válka)
Hagias: Svolávám shromáždění!
Martin/Taihun: Já si vezmu pořádnou vestu a kudlu.
Andrea/Alphia: A máš gumový podrážky?

Císař Erzurumské říše je možná Ramius – bývalá Martinova postava z předchozí hry.
Martin/Taihun: To by měl Taihun někdy císaře navštívit.
Lucie/Vathila: Co by mu asi tak císař řekl?
Martin/Taihun: Hmmm… Nadějný mladý muž – připomíná mi mě v mých mladých letech. Ten to někam dotáhne.

XIII. hra (deník)

Vathila (charakterizuje výpravu): Jdi tam, nevím kam – přines to, nevím co.

GM: Hvězda je mladá, bude hodně svítit…
Ctibor/Ivain: Takže je to jasný – máme hledat ohnivou kouli o průměru několika set kilometrů

Alphia (k čaroději Hiranyovi): Mám drobný, taktický problém…
Hiranya: Máš milence?
Alphia: Nééé…
Hiranya: Má to něco společného s magií?

Petra/Askra (o Askře): Johanka z Arky.

Petr/Ghar: Arka úmluvy.

Ivain: Když se člověk chce podívat, co je za dveřmi, je nejlepší do nich navrtat dírku…
Všichni (především dívky): Cože?! Ty šmíráku! Já jsem si říkala, proč mám v koupelně děravý dveře! Člověk by myslel, že to jsou červotoči…!!!

GM: Riva má s sebou svůj meč.
Taihun: Tu pilu?

Vathila: Když používám svoje schopnosti, je to jako otvírat dveře do vlastní mysli…
Ivain: Je lepší je navrtat…
Taihun: A předtím jednu směnu naslouchat.

GM: Danse macabre.
Adam/Khóruin: Danse masacre.

GM: Z chodby je slyšet hlasy, skřípání lan, dunění…
Petra/Askra: To jako když se tam urve výtah?

GM: Dveře mají namodralou barvu.
Ruda (milovník Francie): Jako plísňový sýr?

GM: V tom jezírku je těžká voda, to ovšem ještě nevíte.
Martin/Taihun: V těžký vodě se líp plave.
Petra/Askra: S tvou zbrojí obzvlášť.

(V Měsíčním sále)
Adam/Khóruin: Ivaine, tady můžeš hrát jenom Moonlight Shadow nebo Měsíční sonátu.

Taihun (ke Gharovi): Šlapej jenom tam, kam šlapu já.
Ghar: Ale kdybys zmizel, tak ne, že?

(V Měsíčním sále se k družině pomalu blíží jakási bytost)
Khóruin: Nemáme důvod tady utíkat.
Saimún: Třeba ten důvod jde za náma.

Paní Měsíčního sálu: To zde chcete takto ztratit své životy?
Askra: Ehm… Nebyl to náš původní úmysl…

Alphia: …ale ruku do ohně bych za to nedala.
Askra, zvaná Johanka z Arky: Narážka! Takový kecy o Aderánu nemám ráda!

(O tom, jak se poznají sourozenci)
Saimún: My s Askrou máme stejné oči!
Askra, jejíž vzhled změnilo blízké setkání s Měsíčním sálem (suše): Už ne.

XIV. hra (deník)

(Rekapitulace)
Petra/Askra: Paní Měsíčního sálu řekla, že buď složíme přísahu, nebo zemřeme. A ňáký dva lidi jí to nevěřili…
GM: Tak byli obaleni, vysáti…
Petra/Askra: A zemřeni.

(O Gharovi ovládajícím magii blesku a jeho vztahu k vodě)
GM: Ghar elektrický.
Tomáš/Haliard: Jednou hromosvod, vždycky hromosvod.

(Ivain se neboří do bahna v Jezerním sále)
Khóruin: Zdá se, že je to pro něj přirozené prostředí.
Ghar: Mravní bahno.
Askra: Ivain už zkrátka v těch sračkách umí chodit.

Askra (charakterizuje nemilou situaci v Jezerním sále): Jsme na dně.

GM: Vlna vám vyrazí dech s plic včetně pár sklípků.
Andrea/Alphia: To snad platí spíš o Ivainovi, ne?

GM (o obyvatelce Jezerního sálu): Molchi má asi sto výrazů pro bahno.
Petra/Askra: A pak do toho jde Ivain se svými sto padesáti výrazy pro pivo.

(Ghar přišel v blátě o boty)
Molchi: Já boty nenosím, protože chci být v kontaktu s vodou.
Khóruin: Ivaine, chceš být v kontaktu s vodou?
Ivain: Chci být v kontaktu se svými botami.
GM: Vždyť budeš – uvidíš je na Gharových nohou.

(Askra stvoří magií ptáka, kterému přidělá dvě hlavy navíc)
Petr/Ghar: Je to takový trojjediný ptáček…

(Měsíční magie v ptákovi zreaguje s magií Jezerního sálu – exploze)
Petr/Ghar: A je po ptákách…

(Výprava pro Hvězdu – konaná za Hagiovými zády – pokračuje)
GM: Před sebou cítíte Aderán.
Petr/Ghar: A uprostřed chodby stojí Hagias a říká: Tak jsem si jen odskočil z tý výpravy sem vyzvednout Hvězdu…

Andrea/Alphia (ke GM): A co můj pokus?
Petra/Askra (suše): Experiment nevyšel, vyšlechtilas Vetřelce.

(Družina se blíží k Hvězdě, jejíž třetina dle přísahy náleží Měsíčnímu sálu)
GM: Je tam černý kámen a nějaký muž.
Petr/Ghar: Kterou třetinu z něj necháme v Měsíčním sále?

(Alphia chce koně, Ivain se nabízí, že pro ni nějakého ukradne)
GM: No, na Arce všichni své koně znají…
Ivain: Stačí toho koně trochu nabarvit.
Ghar: Jasně: „Nebýt tady té skvrny na boku, tak bych přísahal, že je to naše ryzka…“

(Hagias má démonického dvojníka. Pravý Hagias má být na Arce, Palliur ho chce kontaktovat – ale kontaktní kouzlo na pravého Hagia zachytí Hagia mimo Arku. Nikdo neví, která bije.)
Hagias (normálně): Nazdar Palliure, co se děje?
Palliur (ztuhle): Eeeh… jen jsem si chtěl takovou maličkost ověřit…

Askra: Jsme v tom až po kotníky.
Khóruin: Od hlavy.

Khóruin: Každá frajeřinka něco stojí.

XV. hra (deník)

(Dívky se usadí vedle sebe, stranou od mužské části skupiny)
Adam/Khóruin (rozhořčeně): Ony se separují!
Tomáš/Haliard: Alespoň na ně uvidíme na všechny tři.
Adam/Khóruin: Já jsem radši blízko, než abych se díval.

(O Hagiovi a jeho uvězněném dvojníkovi)
Andrea/Alphia: Hagias zná sám sebe, tak by se radši zabil.

Haliard, průvodce Hvězdy: Mé znalosti o tomto světě nejsou velké – můj strach ale velký je.

(Třetina Hvězdy má připadnout Měsíčnímu sálu, dvě třetiny Arce)
Haliard: Chci doprovázet Hvězdu.
Hagias: Pán zvládá bilokaci?

(Všichni jsou zablácení)
Askra: Počkám, až to bahno ztuhne a pak ho sloupnu.
Adam/Khóruin: Pleťová maska.

(Řeč jde o spadlé Hvězdě, předmětu z adamantia)
GM: Adamantium je látka, z níž mají bohové těla.
Petra/Askra: Holy shit!
Petr/Ghar: Řeklo se těla!
Petra/Askra: Tak se jdi podívat, jak vypadá ta Hvězda.

(Martinova postava Taihun zahynula – nevrátil se z Měsíčního sálu)
GM (k Martinovi): Nechceš si zahrát někoho z Měsíčního sálu?
Adam/Khóruin: Třeba Taihuna…

(Riva básní o horké koupeli)
Tomáš/ohnivzdorný Haliard: Taková horká koupel… když se ta voda vaří…
Petra/Askra: Jednou z tebe uděláme polívku.

(Ivain a upír Ulad se snaží dostat z hospody U Tří lišek do Arky)
Ivain: Ty mysli na oheň, já budu hrát a oba budem doufat.

GM: Ulad pohlédne k Arce, potěžká meč…
Martin/ex-Taihun: Sečte litry, které jsou v obyvatelstvu…

(Hagias a družina seděli na zemi na polštářích a příjemně si popovídali)
O něco později
Petra/Askra: Hagias přece nasadil ten svůj “polštářový” výraz…
Všichni: Wow! Ty znáš Hagiův polštářový výraz! Ty teda míříš vysoko! A jaký to bylo?

(Palliur má poznat, jestli přítomný Hagias je pravý nebo jen dvojník)
Palliur: Tenhle se mi nelíbí. Zabijeme ho.

XVI. hra (deník)

(Ivain hraje v hospodě a roztancovává lidi)
Ctibor/Ivain: Občas zrychlím do frenetického tempa…
Adam/Khóruin: Občas zrychlíš do fernetického tempa.

(Ivain hledí na obraz jakéhosi muže, který má na rukou drahocenné prsteny)
Ctibor/Ivain: Viděl jsem někdy ty prsteny? To bych si je pamatoval!
Adam/Khóruin: Kdybys je někdy viděl, tak bys je teď vytáhl z kapsy.

(Poloopilý Ivain spatří v chodbě temný stín s rudě žhnoucíma očima)
GM (k Ivainovi): Tvá opilost tě právě s křikem hrůzy opustila…

(Obloha se zatáhne, přichází Měsíční sál, mezi jehož vyslanci je Khóruinova žena Vathila)
Martin/člen Ztracené legie: Nadávám, jestli tu maj pořád tak blbý počasí.
Tomáš/Haliard ze Slunečního sálu: Nadávám, jestli tu maj pořád tak blbý počasí.
Adam/Khóruin: Nadávám.

GM: K vám všem se postupně provzlínaly informace.
Martin/člen Ztracené legie: Co se provzlínalo ke mně?
GM: K tobě se provzlínala Kira.

(Na Arce, kde se nesmí chlastat)
Kira: Ještě se někdy sejdeme nad sklenkou…
Elf ze Ztracené legie: Vína?
Kira: Bylinného odvaru.

Věčný císař vyhlašuje válku: 
Jsem Věčný Císař, svrchovaný vládce, Arcimág Řádu. Urazili jste Říši a proto vám vyhlašuji válku. Máte dvě možnosti:
Za prvé se můžete vzdát. Pak nechám popravit vaše vůdce, kněží, mágy, vědmy a jiné nositele vaší kultury, a taky polovinu mužského obyvatelstva. Ostatní nechám po malých skupinách poslat do všech koutů své říše, takže budete naprosto asimilováni.
Za druhé můžete bojovat. Pak se stane totéž, jenom po bitvě.
Hagias: Odkdy jsou nedoukové Arcimágy! Když ty jsi ještě ssál z cecku obyčejné lidské ženy, tak já již žil svou třetí tisícovku let, ty jeden prašivý půlelfe! Dávám ti dvě možnosti: Buďto hned zmizíš a přestaneš se míchat do záležitostí dospělých, anebo přijdeš o tu hromadu hnoje, kterou ve své nabubřelosti nazýváš „Říší“.
Khóruin: Tímto král zavrhl variantu číslo jedna.