Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Jezerní sál

Jen ten, kdo dokáže správným způsobem vstoupit do jezera, vstoupí do sálu. Ostatní jen žbluňknou do bahnitých vod. Kdo však umí hledat správnou cestu, kdo vyčká na úsvit nebo podmračené šero, kdo nalezne správné jezero, nebo správně zabloudí, ten nalezne v krátké chvilce vůni.

Vůně – trochu omamná je vůně Jezerního sálu. Je v ní cítit tlení a růst, rozklad i život. Cesta začíná mezi rákosem nebo vřesem, v tůňkách obkroužených travou ostřicí. Kdo si najde i trošku mlhy, jistě dokáže chytit mlhu jako provaz a přitáhnout se do předsálí.

Předsálí – je to bahnitá slatina s mnoha tajemnými kouty, tůňkami a jezírky. Rostou zde kopečky neznámých bylin a žijí zde tajemní tvorové v otvorech a chýších. Tu a tam je však předsálí navštíveno čímsi vyšším a silnějším – rádi zde vyraší i bytosti ze samotného sálu – tu a tam proběhne mlhou vraný kůň jehož kopyta se nesou po hladině, onde se tyčí z vod hadovité tělo bažinného stromu s mnoha chapadly a v cárech vodních par se balí šedé vážky orlí velikosti.

Práh – práh je prahem proto, že z určitého úhlu pohledu jsme stále ještě v Urulóce a z určitého již v Sále. A také proto, že překročení není bez rizika. Narozdíl od Měsíčního sálu, který nechá klidně „mušku“ zajít až do hloubi pavučiny, brání nepozvanému Jezerní sál ve vstupu. Práh se pak jeví jako konec slatin a začátek hladiny Vod. Kdo však nesvede kráčet s lehkostí elfa po vlnkách čeřících hladinu, ten nikdy nepřekročí Práh.

Nitro Sálu – kdo přiměje vody aby nesly jeho břemeno, ten vykročí po zrcadlové hladině a ona se mu stane pevnou zemí. Tu se mu však otevře voda ve svém pohybu, obloha potemní a on se začne blížit do srdce bouře. Zdvihnou se vlny do výše několika sáhů a ztuhnou v olejnatém pohybu jako zdi souběžných chodeb, tu a onde se balící do klaustrofobických tunelů a vírů. Vznikne tak měnlivý palác vod, zdoben pěnou, chaluhami, ostrůvky mlh, plovoucími útesy ledů a zkamenělých pěn, mušlí, hnijících vorů a koster utopených rybářů lidí.

Svatyně – mnozí se přou o to, co je svatyní Jezerního sálu. Legenda praví, že kdo touží dosáhnout svatyně, musí sestoupit vinutou stezkou do malströmu, odevzdat se zelenému objetí vod a pak že se opět vynoří vprostřed tajemství jezera. Málokdo však tuto stezku prošel a kdo tak učinil, nám nic nepověděl.

Obyvatelé – nejslavnějšími z obyvatel sálu jsou vrané koně oděné do perlové síťky. Jsou rychlí, chytří a smrtící. Jejich pánem je Palliur, bledý a mocný strážce Svatyně. Kromě nich však obývá hlubiny sálu mnoho bytostí, chobotnic, rybích tváří a černých plameňáků.

Runy-Perly – Runami Jezerního sálu jsou Perly, v nichž je zaobaleno tajemství vod. Perla je též jedinou vstupní podmínkou do Sálu a proto jen pozvaný může vstoupit. Umění Perel je velké, ale málokdo z žáků Palliurových je ochoten se o něj dělit.