Horologium

Kdo si troufne nahlas říci jeho jméno? Málo je těch, kdo znají okolnosti původu, smysl a účel Horologia. Slovo samo prý neznamená víc, než Časostroj či Hodinoprav, ale dle mínění jiných je skutečným významem slova Hrůzolež a Horologium je klíčovou dírkou, jíž lze pohlédnout do Propasti, kde leží Lež, svinutá jako had a čekající na své povolání.

Podle jiných nejvíc ukazuje na povahu Horologia jiné z jeho jmen: Orloj. Je to stroj temných Orlů, což je jen jiné jméno strašlivých Vranohlavů, bytostí z Propasti. Jejich pera jsou černá a olejnatá nikoliv od přirozenosti, ale proto, že neúnavně pracují u soukolí skrytého stroje a mažou ho hustým olejem, jejž vydestilovali ze smolných podsvětních jezer zkapalnělých těl předků.

Čím ale Horologium je? Jaká pověst se o něm nejčastěji vypráví?

Xalgonu se o Horologiu říká, že se jedná o Stroj Nápravy. Že svět byl pokažen vzbouřením stvořených bytostí a jejich pýchou, že upadl v hřích a nepravost. Že vzbouřenci získali podporu Zvenku, z Prázdna, a svrhli Pána a Stvořitele, Jediného a Pravého, do Propasti za Hlubinné Zrcadlo, kde skončil spoután a uvězněn. Že na Grandu však zbyla hrstka věrných pod trpělivým vedením moudrých Zilathů, a ti mají za cíl Velkou Nápravu. Svět má v sobě doposud mnoho z řádu, který mu vtiskl Stvořitel, ale svévole a pýcha bytostí jej rozklížila z jeho správné formy. Toto rozklížení je současně překážkou, která znemožňuje Stvořitelův návrat. Horologium je strojem nesmírné komplexity a umu, který tvoří jakýsi mikrokosmický model světa a díky magickým silám sympatie a rezonance s celým Stvořením dokáže manipulovat a posouvat svět z jeho porušeného stavu ke stavu ideálnímu, kdy budou konečně ‚hvězdy na těch správných místech‘ a Stvořitel se navrátí.

Sairis se o Horologiu říká, že se jedná o Vynález Zkázy. Strašlivý Baoth kdysi dávno stvořil svět jakožto temné vězení duší, jež v něm měly pro jeho potěšení hrát věčné divadlo, ale přepočítal se a duše v sobě měly více síly a vůle po svobodě, než na jakou byl Baoth připraven. S pomocí Světlonoše a dalších dobrých mocností lidé hrůzovládu Baotha ukončili a věznitele samotného uvěznili v Propasti. Baoth číhá za hranicemi kosmu a jen tu a onde se do světa vkrádá skrz praskliny v tkanivu reality jeho stín, jemuž se říká Požírač Hvězd. Horologium je děsivý mechanismus, který v sobě ztělesňuje původní Baothovu vizi kosmu jako hodinového stroje, jenž bere svou energii jako upír z krve a života čistých duší, jež jsou v něm zapřaženy a upoutány. Horologium neměří čas, ale vyměřuje čas, vytváří ho a lije ho do světa ve stále větších kvantech, jako obrovský příliv či potopu. Je tomu tak proto, že řád, jenž byl vystavěn po Baothově vyhnání, stojí na základech Bytí, Klidu a Kruhu, kdežto Baoth přináší Tok a Změnu. Jeho budoucí vítězné jméno zní Pán Nového Času.

Archivy Xalgonských Zilathů jsou lidu ztajené a tak neznáme veškeré dějiny Horologia. Zdá se zřejmé, že Horologium není možné postavit kdykoliv a kdekoliv – kromě nesmírných technických nákladů je k jeho stavbě potřeba otevřených vrátek v tkanivu osudu. Obvykle se tak děje ve chvíli, kdy strana Azharů překročí ve své dychtivosti svoji pravomoc a v kompenzaci za to mají Zilathové ‚volný tah‘. Horologium je stroj obřích rozměrů, podobný nesmírně veliké pohyblivé katedrále s mnoha rameny a křídly z oceli a obsidiánu. Ve svém pohybu se podobá klubku ozubených hadích těl, jež tančí smrtící tanec s hejnem černokřídlých kamenných cherubů. Je Temným Městem, je Orlojem, je Hodinovým Strojem. V jeho srdci musí být uvězněn jeho vlastní stavitel, jinak se nemůže stroj dát do pohybu a jedním ze zdrojů rozbíhajících pohon stroje je stavitelova krev. Obětní zákony však připouští zástupnou oběť – bratra, sestru, syna, dceru – jež sdílí krev a s níž je stavitel spojen poutem lásky.

Dvě místa na mapě západního Grandu, kde se ví o tom, že kdysi stála Horologia: v severském městě Xalgonu a na ostrovech Vaktar a Mantrin na jih od Siranijské říše.

Ze záznamů v Sairis se zdá, že celkem třikrát byl učiněm pokus Horologium postavit a spustit:

1) První Horologium bylo postaveno Lundirem-Me’awarem v Xalgonu, o čemž vypráví slovutná Sága o Lundirovi. Obětí byl jeho bratr Valhun-Me’atham. Horologium bylo rozběhnuté mnoho dní, než jej nakonec Lundir se svými druhy zničil a svého umírajícího bratra ze stroje vysvobodil.

2) Druhé Horologium bylo postaveno Fillardem v podmořských hlubinách u Mantrinu či snad přímo v Mantrinu. Obětí byl Fillardův syn, jehož jméno není známo. Není známo, jak dlouho Horologium běželo, ale bylo zničeno maghavany během Mantrinské války.

3) Třetí Horologium bylo postaveno Favillou (s pomocí Fillardovou) na ostrůvku Tinwil mezi Vaktarem a Mantrinem. Obětí byla Ignis, sestra Favilly. Horologium běželo jen krátce, než jej v tentýž den zničily spojené síly gandharských maghavanů a Súlinovy družiny.

Na tomto místě je třeba říci, že ani vyprávění Xalgonské ani vyprávění Sairiské se nezdá být celou pravdou. Horologium je prastará idea s hlubokými kořeny, které vedou daleko pod hladinu. Sairis o Horologiu hovoří s takovým odporem a nenávistí, protože je možná jeho stínem – co jiného je Sairis, než také rozhýbaným městem, ideálem, který ale musí stát na osobní oběti svého stavitele. Xalgonští prohlašují, že cílem jejich díla bylo přivítat zpět Pána, ale kdo slyšel o Horologiu rozprávět Zilatha Luriu v tichém podvečeru na hradbách Xalgonu, ten slyšel spíš tajemnou báseň o setkání Hvězd a Propasti, Času a Bezčasí, Orlů a Hadů.