Gantaharás

Gandhařané obývají obrovský kontinent na východě, který je s královstvími západu spojený úzkým pevninským mostem, na němž leží Siranijská říše. Jsou vlastně samostatnou rasou a člení se na celou řadu národů, ale pro Siranijce je poněkud obtížné mezi nimi pořádně rozlišovat a tak mají tendenci na ně nahlížet zjednodušeně a zjednodušený bude i náš popis. Celkem snadno umějí Siranijci poznat Gandhařany z jižnějších pásů východního kontinentu, protože mají tmavší pleť, ale to je asi tak vše. Gandhařané jsou také velmi tajnůstkářští a izolovaní a za hranice říše vysílají jen vybrané zástupce svého lidu, prověřené obchodníky a diplomaty jen z některých společenských kast.

Gandhařané jsou průměrně o půl hlavy menší postavy než lidé ze západních zemí, mají mahagonovou pleť a ostře řezané rysy, jež způsobují, že jejich tváře připomínají cosi mezi dravcem a dílem řezbáře. V mládí mohou být ženy i muži na pohled krásní a atraktivní pro obyvatele západu, ale již kolem třicátého roku získají tváře Gandhařanů rysy drsnosti a přísnosti, které na Siranijce působí poněkud odstrašujícím dojmem. Dožívají se průměrně vyššího věku než lidé, obvykle 100, málokdy více než 120 let. Gandhařané jsou obzvláště proslulí svou fenomenální pamětí. I bez cvičení mají skvělou vizuální, epizodickou i verbální paměť, nicméně s pomocí gandharských paměťových technik se jejich paměť mnohonásobně zdokonalí. Gandhařané chovají totiž nedůvěru k zápisu a vše podstatné svěřují paměti, včetně všech učených spisů, historických záznamů, návodů a manuálů všeho druhu.

S pamětí souvisí ještě další zvláštní charakteristika této rasy a to kolektivní vědomí. Většina Gandhařanů má jakési intuitivní kolektivní vcítění, které se dá mnohaletým tréninkem vypěstovat až na hranici telepatických schopností. Když takto vycvičení lidé umírají, předávají telepaticky svoje vzpomínky a ty pak žijí dál v mladší generaci. I to přispívá ke stabilitě a generačnímu porozumění napříč časem i prostorem říše.

K méně všeobecně známým, zato však poměrně zásadním, vlastnostem Gandhařanů jako rasy patří Vůle. Nejenže mají silnou vůli s malým ‘v’, tedy schopnost pevně se upnout k obtížným cílům a v úsilí vytrvat navzdory protivenstvím, ale mají též silnou Vůli, tedy schopnost dosáhnout vně svého těla a ovlivnit mysl druhých bytostí, výjimečně i pohnout neživými předměty. Výcvik ve Vůli je jedním z pilířů gandharského bojového tréninku a šermířské techniky jsou tak propojovány se zásahy Vůlí.

Gandharská kultura je velmi kolektivistická a řízená kombinací pevných tradic spojených s úlohou jednotlivých kast, současně však na svém vrcholu má maghavany, osvícené mágy, kteří mají autoritu bohů. Maghavani provozují neustálou adaptaci kultury a řídí proces šlechtění vybraných rodů a skupin. Takové uspořádání může fungovat proto, že pro Gandhařany je nejvyšší hodnotou řád a společenství a jednotlivec ztotožňuje svoje životní cíle s cíli své komunity a říše jako celku. Řád je vždy udržován jen za cenu většího či menšího násilí a ani osvícení vůdci v čele Gandharské říše se nevyhnou celé řadě násilných kroků – nejen takových, jejichž logiku populace chápe a podporuje, ale občas i takovým, které je třeba prosadit navzdory cítění lidu.

Vedle tohoto silně řádného aspektu má Gandharská kultura ale také paradoxně celou řadu iracionálních prvků – všelijaké vědmy, šamani, věštci, hadači a někdy i vyloženě blázni a kejklíři se potulují uvnitř komunit či putují leckdy i s doprovodem napříč krajinou. Proslulí šamani jsou hostěni a vítáni, blázni a kejklíři spíše trpěni, ale nakonec k nim všem vládne základní postoj, že se jedná o nutné výjimky z pravidla, které zde musí být, aby se řád svou řádností nezalknul.

Společnost rozeznává celkem pět kast neboli Barev: Vrazi, Vykonavatelé, Volající, Vědoucí a Vystoupivší (Maghavani). Každá z pěti základních Barev má svůj kodex cti a morálky. Například Vrazi mají povoleno zabíjet (lidi nebo zvířata), avšak jen za zvláštních podmínek (v rámci rituálu; řádně vyhlášená válka je chápána jako rituál). Proto jen Vrazi mohou vykonávat činnost vojáka nebo třeba i řezníka. Vykonavatelé spatřují svůj cíl v tvorbě hmotných hodnot a v udržování společenského řádu (sem patří jak poslové, obchodníci, tak stavitelé či zemědělci). Volající komunikují s božskými silami a Vědoucí zkoumají svět svým rozumem a citem (sem patří jak učenci všeho druhu, tak lékaři či mistři paměti).

Paradoxně symbolické “barvy” spojené s jednotlivými kastami nejsou vlastně barvy v obvyklém slova smyslu:

Vrazi – černá
Vykonavatelé – šedá
Vědoucí – bílá
Volající – pestrá
Vystoupivší – rudá

Gandhařané v obyvatelích Siranie vyvolávají značně smíšené pocity. Na jedné straně Siranie cítí sílu Gandharské říše, jež by mohla díky své mocenské převaze kdykoliv Siranii vymazat z povrchu Grandu, což vzbuzuje strach a obavy. Těm ulevuje fakt, že Gandhara si drží svou izolaci a Siranii již dlouhá staletí nijak neohrožuje, naopak, v řadě případů se chová jako opatrný spojenec. Kolektivismus a poslušnost Gandhařanů vůči autoritám ale v poněkud individualistických Siranijcích vzbuzuje dojem, že jejich tajemní sousedi jsou jakýmisi dobrovolnými otroky, nebo dokonce včelami v obřím úlu kolektivního vědomí. Reálná setkání s živými Gandhařany zas podobné představy zaplaší – v lidském kontaktu jsou Gandhařané slušní a vlídní, navzdory přísným výrazům a břitkým zrakům, a jsou veskrze lidští v humoru i ve vážnosti.

To, co je známo o Gandhařanech na západě je však pouhá špička ledovce. Gandhara sama se člení na řadu státních celků s vlastní historií a s vlastními problémy. Jen občas dolehnou zpoza hraničních hor do Siranie zprávy o dalekých konfliktech či společenských změnách, jež však též zůstávají zamlžené a nejasné.