Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Božský lid

Božským lidem se rozumí rozličné rody bytostí, které jsou s bohy podobného původu, nebo jsou jejich potomstvem, zkrátka jejichž duše a podstata se liší od lidské a jež jsou tudíž představiteli sil světa a obyvateli tajemných planin za hranicemi běžných dní. Často se okolo bohů, jimž jsou příbuzni, seskupují a tvoří jejich družinu a jsou jejich žáky a strážci.

AZHARIANI: Azhariani neboli lid Azharů jsou jako tisícerý roj malých jisker poletujících okolo centrálních plamenů tří velkých Zářících. Tak jako oni se odívají do těl a ona jsou obrazem jejich povahy. Tak, jako lidé umírají a rodí se, tak mají Azhariani rituál Přejmenování. Během rituálu symbolicky zemřou, rozloučí se se svými předchozími rodiči a pak se symbolicky narodí k radosti svých nových rodičů a obdrží nové jméno. Časem rovněž rituálně přijmou děti a sami se stanou rodiči. Nové jméno je pro Azhariana jako nové tělo pro člověka a ve chvíli, kdy je získají, tak se leccos změní na jejich vystupování a vzhledu, třebaže stále chovají povšechnou a šedou paměť na své minulé životy, na svá minulá jména. To, co se může vnějšímu pozorovateli jevit jen jako hra, je Azhariany samotnými pevně dodržováno a ten, jenž změnil jméno, je považován za nového člověka, třebaže všichni vědí, kdo byl jeho předchůdcem. Je mezi nimi obvyklé místo „Tento zemřel/narodil se atd.“ říci „Tento si změnil jméno atd.“. 
Co se týče vzhledu, tak lidem se Azhariané většinou jeví jako velmi krásné bytosti lidských tvarů, jen ušlechtilejší a to svým zvláštním způsobem, nepodobným ušlechtilosti elfů nebo vznešených lidí. Jejich pleť bývá jak ze slonoviny a jejich oči mají s ničím nezaměnitelnou barvu hluboké fialovomodré oblohy. Té barvě se říká azharianská modř. Silou, mocí a vším předčí lidskou rasu, především pak jejich těla odolávají zcela stáří a velmi dobře všemu opotřebení a zraněním. Jedna z věcí, která je jejich vzhledu vlastní, je to, že jejich azharianství může být více či méně přítomno a podle toho se jejich vzhled může v krátké chvíli proměnit od obyčejného člověka zešedlého světem v zářící božskou bytost jen tím, jak se probere jejich vnitřní světlo. 
Azhariané jsou jediní, kteří tvoří maghavanský řád Azharnant, nejvyšší a málokdy zmiňovaný, jehož účastníky mohou být pouze Azhariané. Tak jako barvou školy Gandharnantu je krvavý karmín a rudé zlato, barvou Aiurnantu temný tyrkys a diamant a barvou Kirlanantu mlžná zeleň a šedé pravostříbro, tak je háv Azharnantu bělejší než sníh a jeho kovem adamantium. Jen málo z členů řádu podnes zůstává v hlubinách kosmu, neboť právě z jeho řad odešlo nejvíce Poutníků a mnozí z nich prý dosáhli cíle své Pouti jediným krokem do Prázdna. 

Tak jako se čisté světlo láme do barev, tak i Azhrariani dali vznik několika různým národům, z nichž každý si odnesl z jejich povahy a síly jen něco a něco zas zanechal svým příbuzným. Při prvním dělení vznikly dva národy – Gandharvové a Apsarasy – jejichž nadání je stále veliké a jejich povaha čarovná. Svou mocí i moudrostí i podstatou však stojí pod Azhariany a přestože svou sílu dávají častěji najevo než jejich předkové, její rezervoár je užší. 
Tak, jako láva teče ze žhavého jícnu a postupně tuhne a chladne a stává se více a více kamenem, tak také nadání a síla Azharianů postupně chladly jak generace následovaly za generacemi a po pravnucích přicházeli prapravnuci. Zatímco poblíž božského zdroje stojí zářící bytosti nepevných kontur prolínající světy, tak na čím vzdálenější generaci pohlédneme, tím obyčejnější, pevněji vykonturovanou a lidštější bytost nacházíme. Čím je prvotní žár v ní tišší, tím jasněji je usazena v hrubohmotném světě fyzického Grandu a tím nepohnutěji je součástí svojí tělesné schránky. A tak také po Gandharvech přichází na svět Gandhařani, kteří jsou již národem jako každý jiný, jenž si svůj pradávný důvod uvědomuje jen matně. Podobně jako Gandhařané z Gandharvů vznikly i Dryády z Apsaras a i ony mají již neměnná těla a jejich duše jsou na ně pevně vázány. 
Jejich příbuznými jsou Archaikové, kteří však narozdíl od Dryád a Gandhařanů vznikli přímo z Azharianů a žádnému dalšímu národu nedali možnost vzniku díky své záměrné izolaci a silnou přilnavost k „barbarské“ povaze své dávné minulosti, na niž jejich stařešinové nikdy nezapomněli.

ELFOVÉ: Když se prvotní energie uspořádala a nalezla nejkrásnější tvar, měl tento tvar osm os. Tyto osy jsou zvány Nezrozenými. Jsou spíše silami než bytostmi a přesahují vše, co známe jako osobnost, přesto mají charakter. Když byl Věk Ticha zničen a Nezrození navždy ztratili to, v čem nalezli nejvíce plnosti, postavili se novým poměrům na odpor. Spojili se mezi sebou a z těchto spojení povstali potomci jejich velikosti – Prvorození, praotci elfího plemene. Právě Prvorození a Druhorození, jejich potomci, měli ještě mnohé z toho, co bylo vlastní silám, jež je zrodili a proto vytvořili jejich lid.

Díky tomu, že Prvorození nevznikli při spojení dvou nebo více Nezrozených, ale byli už od počátku v meziprostoru latentní, tak byli stejně jako jejich zploditelé nesmrtelní. Neznali-li vznik, neznali ani zánik, narozdíl od lidí. Jejich potomci Druhorození, jim byli ve všem podobni, jen byli ve všem menší a slabší, avšak Prvorození měli velkou touhu po plození a tak byly zástupy Druhorozených nemalé. Potomci Druhorozených však byli již příliš drobní ve své latenci a tak, ačkoliv neznali přirozené smrti, mohli ztratit svou tělesnou schránku a zemřít. Pak již záleželo jen na síle jejich vůle nebo citu, zdali se dovedli vrátit zpět mezi živé, nebo zaniknout v latenci mezi silovými uzly Prvorozených a Druhorozených. Tito potomci Druhorozených byli nazýváni Elfové, později Vznešení Elfové. Čím pozdější generaci Elf přináležel, tím méně měl z moci a tajemství svého pradávného kořene. Nejmladší z nich jsou dnes Šedí, jež jsou velmi blízko prostému člověku. 
Mezi Božský lid jsou však počítáni jen Prvorození a jejich synové a dcery, neboť ti jsou v mnohém podobni svým bohům a jejich cesty vedou daleko od stezek prostých lidí.