Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Arkagas

Městský stát Arkagas je jedním z plnoprávných členů svazu, jenž pod žezlem Císařovny tvoří Siranijskou říši. Ačkoliv není tak mocný v magii jako Sairis ani tak překypující rozmanitostí, jako Sir, přesto je velkým a bohatým městem, jehož současná sláva i tajemná minulost si nezadá s jinými městskými státy říše.

Arkagas je nazýván „Pilířem Jihu“, neboť odedávna bránil říši proti hrozbě jihozápadních mocností. Žádné město říše se nemůže chlubit tak velkou a dobře vycvičenou armádou – Sairis brání jeho magie, Siru i Sirgonu zajištují ochranu říšské legie, síla Adamantu tkví v loďstvu a Asvittara je dokonale chráněna svou polohou. Arkagas není bráněn legiemi Císařovny, nýbrž má své vlastní vojsko, tradiční a důstojné vojsko arkagantských občanů.

Samotné město je zbudováno na čtyřech strmých skaliscích, jež tvořily původně tři města, avšak nyní jsou pospojována mosty a obehnána společnou dvouřadou hradbou nebývalé výše. Arkaganťané si odedávna libovali v chráněných výspách, budování hradů a nedobytných tvrzí a proto i jejich město připomíná jednu velkou pevnost, jež se skládá z několika dalších menších pevností. V dobách míru jsou však brány města otevřené, v hradebních strážnicích si kupci otevírají obchody s látkami a amulety a mnozí přicházejí obdivovat strmou kamennou krásu hradeb, tvrzí i domů. Idea opevněného útočiště není vlastní jen vládě, ale též každému občanu a tak i samotné městské domy, zbudované tu z nazelenalé, tu z modravé tu z bělavé žuly, připomínají malé tvrze, mají široké zdi, při zemi úzká okýnka a často okolo dvorů cimbuří. Domy příbuzných jsou spojeny kamennými můstky ve výši nad ulicemi a tak vznikla tradice návštěv bez opuštění bezpečí domu a vyvinul se složitý život „ve zdech domovů“.

Arkaganťané si skutečně rádi střeží své soukromí, hosty vítají, opatrně je vpouští pootevřenou bránou do domu, pohostí je v přijímací komnatě či v zelení prorostlém dvorku, nicméně nikdy je nepustí dál, do nitra domu, do svých sklepení, zásobáren, zbrojnic, ložnic a rodinných sálů.

Mnohé domy jsou spojeny nejen mosty ve výši třetích a čtvrtých pater, jež jsou otevřeným vyjádřením příbuznosti či přátelství, nýbrž též mnoha podzemními chodbami tesanými v žule, jež se křižují hluboko pod sklepeními domů. Tyto podzemní chodby jsou vyjádřením tajného spojení a spikleneckých spolků. Vzhledem k tomu, že území domu je posvátné a bez svolení jeho pána či paní tam nemá právo vstoupit ani sám vládce města, jsou tyto chodby nemapovatelné a jejich tesání a užívání nelze zakázat. Přesto jak domy, tak mosty a chodby jsou trvalým svazkem, jenž už samotného jejich majitele zapojují do určité sítě vztahů, jež se dědí v rodině, neboť málokdo si dovolí strhnout most či zasypat chodbu a proto se i tato tajná spojenectví časem stávají tiše známou tradicí mnoha starých rodin.

Mohutné kamenné domy otců, prabáb a pradědů, jež se předávají z generace na generaci, tak tvoří jakousi tvrdou ulitu pro členy rodiny, jež je jednak chrání, ale jednak jim i svou polohou a tvarem nutí přijímat určitou tradiční pozici a udržovat staré rodinné vztahy, vyjádřené chodbami a můstky. Domy se nemění, čas od času opraví a jen výjmečně se přistaví patro či střešní vížka. Ve městě jsou na sebe tak natlačené, že je není možné rozšiřovat do plochy. A tak když nejstarší dítě přebere úlohu pána domu, tak ti, kteří se nevejdou, si odcházejí postavit svůj nový dům v místě, kde to lze. Je tradiční, že si svůj nový dům postaví co nejdále od domu, ze kterého pocházejí a tak připomínají vlastně Arkagant jako celek, jenž, když je přeplněn, vysílá kolonisty do vzdálených krajin, neboť se obává být dále rozšířen a vytéci ze své tvrdé a neměnné ulity.

Čtyři skaliska, na nichž se tyčí pevnosti původních měst se jmenují Arka, Carhain, Darika a Diruvran. O obyvatelstvu, jež tyto vršky zalidňuje, se dočtete v oddíle „Národy“, zde však krátce zmíníme podobu těch míst.

ARKA je v samotném středu, je nejsvětlejším, nejvyšším a nejstrmějším štítem. Ačkoliv je zastavěna, kde jen to bylo možné, přesto jsou některé srázy tak strmé, že jsou v nich místo vysutých domů jeskynní obydlí. Kdo by se ubíral z úpatí Arky na její vrcholek, prošel by snad desítkou hradeb, strážnic a tunelů, stoupal by po strmé vinuté cestě, po schodech v nichž jsou vyryty koleje pro vozy. Vozy nahoru netáhnou koně, nýbrž pro strmost svahu jsou po těchto kolejnicích dopravovány nahoru taženy soustavou lan a rumpálů poháněných vodou. Na vrcholu Arky jsou palácové domy nejstarších rodin, shromaždiště senátu a chrámy pradávných bohů, z nichž někteří již byli zcela zapomenuti, jen jejich kněží stále pamatují staré zpěvy a neúnavně a věrně jim po věky přinášejí oběti. Paláce na Arce jsou vznosné avšak prosté a nezdobené. Jejich krásy je dosahováno jednoduchými křivkami pnoucími se k nebi. Na štítech domů a na branách bys nenašel zlaté kování ani barevné obrazy. I nitra domů této staré šlechty jsou spartánská a snad i bezútěšná. Jedinou výzdobou jejich chodeb a sálů jsou zbraně a kořisti dávných bitev, jedinou okrasou, jíž tradice dovoluje a je hojně využívána, jsou kouzelně barevné vitřáže v oknech i těch nejnižších služebníků.

CARHAIN je nižší než Arka, leží od ní severně avšak velmi blízko. Je s ní spojen visutými mosty a bydlívají zde potomci rodin z Arky, mladší šlechta a mnoho statečných občanů středních vrstev. Je nejklasičtější čtvrtí v tom smyslu, že nemá upjatost Arky a přitom ještě nepropadl rozmařilosti Dariky. Jeho domy jsou mohutné, pevné, stavěné v dobách pocitvé práce a válečných zkušeností. Je zde i mnoho starých tradičních rodinných obchodů a několik úzkých avšak malebných náměstí.

DARIKOU se zove jak velký protáhlý kopec na jih od Arky, tak vůbec celý prostor pod hradbami Arky, Carhainu a Diruvranu. Samotný kopec a oblasti přímo pod a mezi ostatními vrchy jsou zvány Stará Darika a je to cizinci nejobdivovanější část města. Domy jsou zde honosné, bohatě zdobené zlatem, stavěné z dovážených vzácných mramorů, obklopené sochami, kašnami, náměstími, parky a loubími. Paláce darických boháčů svou rozlohou i honosností daleko předstihují chudou krásu domů šlechty na Arce a přitahují oči kupců, cestovatelů i schopných zlodějů. Trhy, obchůdky a hostince Staré Dariky jsou proslulé a hojně navštevované. Zatímco Arka se probouzí krátce před východem slunce a utichá krátce po jeho západu, Stará Darika spí dlouho do dopoledne, žije v tepavém odpoledni a především za dlouhých večerů a nocí. Noční pitky, romantické procházky v parcích u kašen a riskantní akce Darických zlodějů naplňují Darický večer, jenž se často táhne i do rána.

Ještě níže pod Starou Darikou, pod mocnými třístupňovýmu hradbami města, tam, kde podle všech obyvatel Arky už dávno Arkagant končí, se rozkládá MLADŠÍ DARIKA- částečně kamenné avšak především dřevěné město zlodějiny, opilectví, mizerného obchodu a falešného pozlátka. Sem se stahují všechny rozkladné živly, zde bují hazard a zde se holduje omamným látkám a bezuzdnému děvkaření. V minulosti mívala podobnou funkci Stará Darika, i tam však pronikl vliv Arky, zkameněl domy, ze sprostých boháčů učinil pološlechtice a zavedl jakés takés tradice a zásady. Mladší Darika je pak tedy společenstvím vyvrhelů, které ze svého středu vyhnala i samotná dosti benevolentní Stará Darika a tak je tam ctnému člověku neradno vstupovat, leda snad se zbraní a rukou na váčku s penězi.

Na západ od Arky, blíže než Darický kopec, avšak dále než Carhain, leží DIRUVRAN. Není to jediná skála, ale vlastně dvojice skal – vzhledem k náramné blízkosti,v jaké k sobě stojí, bývá Diruvran nazýván též Fivanau, totiž Blíženci. Obě skály jsou spojeny mnoha pevnými mosty a tvoří jediný celek. Narozdíl od ostatních částí města zde nepřevažuje tolik kámen jako dřevo – ne však dřevo mrtvé, nýbrž živé. Kameny starých domů zde prorůstají mohutné kořeny dubů a jasanů, v nichž žijí mnohé rodiny. Stromové město se pne smíšeno s kamenným přes oba vrcholky a již na dálku se odlišuje jasnou zelení od kamenné šedi a červeni střech ostatních čtvrtí. O stromové domy zde pečují Drúvové a Drúviády, příbuzní Arkaganťanů u Lesního lidu. Stromy zde vyrůstají ve zvláštních tvarech a obřích velikostech a mnozí žijí v jejich kmenech, mnozí v jejich větvích. Některé kamenné domy strom jen prorůstá, jiné domy jsou úplně bez kamene, jen stromové. Kořeny velkého domového lesa, porůstajícího oba kopce a držícího i na těch nejstrmějších svazích, jsou prý velmi hluboké a nakonec prý snad tvoří kořen jediný.