Grand
Siranie
Siranie
sever-thumb
Sever
Argolin
Argolin
arkagas-thumb
Arkagas

Argolin

Zpráva pro Sirgonský archív od badatele a dobrodruha Darteva sun Gaiha o kultuře, zemi a státu Argolin.

Temní elfové tvoří nejmladší skupinu elfích migračních vln. Geneticky příbuzné obyvatelstvo (přestože nyní již odlišných vlastností) nachází se na pevnině v horských pásmech kontinentu či roztroušeno v přímořských oblastech. Největší rasově relativně čistý jejich stát je ostrovní království Argolin.

Argolin leží 1000 mil severně od rovnoběžky na níž spočívá Božský Garion a přibližně 6000 mil západně od Garionského poledníku. Je nejzápadnější výspou civilizovaného světa. Dál na západ jsou již jen strašná a bouřlivá moře Zániku, v nichž žijí mořští hadi, hrozivé velryby a langusty větší než královské lodi. Argolin poprávu kraluje celému západnímu pobřeží světa, neboť jeho loďstvu se v těch krajích nic nevyrovná. Jeho stát udržuje vřelé styky s Garionem a většími ze Severních království, má dohodu o míru s Xalgonem a v posledních letech je v míru i s Havdaurem, ačkoliv minulá staletí byla protkána jejich vzájemnými boji o hegemonii nad západním pobřežím světa. Pobřežní lid Argolinské elfy nemiluje, neboť byl často obětí jejich plenění a válek. Králem Argolinu je mocný Tanith, otec Temných elfů z rodu Prvorozených.

Historie

Po dlouhá staletí zápasili temní elfové na svazích argolinských ostrovů o holý život, sevřeni mezi nebezpečným mořem a horskými lesy, které drželi zuřiví druidové a nehodlali ustoupit ani o krok. Temní elfové se postupně aklimatizovali v tvrdých podmínkách a permanentním ohrožení, objevili rybonosné mořské proudy, naučili se znát nesmírně členité pobřeží Argolinu plné mysů, fjordů, útesů a jeskyň. Tak si vypěstovali odolnost a orientaci v terénu. Přečkali několik útoků (mořské národy, Xalgonská říše, Havdaur), část nepřátel nahnali do nebezpečných úžin a vírů, část demolovali katapulty ze svahů, nicméně pobřežní vesnice a městečka ubránit nedokázali. Po každém útoku začínali nanovo. Ale i to je zocelilo – naučili se již z dálky pozorovat moře a po neschůdných svazích ostrovů přesouvat rychle své síly. Ze zapomenutého nárůdku se stali námořní a obchodní velmocí téměř přes noc.

Dvě významné události, jež se udály sotva rok po sobě, umožnily tento náhlý přerod. Po poslední invazi z moře ležela opět jejich městečka v troskách a nebylo obydlí ani potravy na přečkání již nadcházející tuhé zimy. Předák jednoho z klanů se odvážil vypravit do druidských lesů žádat o potraviny a přístřeší, neboť situace byla zoufalá. Po dlouhém vyjednávání byly všechny klany, které souhlasily s tvrdými podmínkami svých dřívějších nepřátel, přijati pod jejich ochranu. Přísahali, že nesetnou strom, který jim druidové setnout nedovolí, že uznávají druidskou magii a náboženství za své a že propříště se budou řídit jejich radou ve věcech souvisejících s magií, lesem a vůbec vší přírodou. Páni lesa jim zato v mnohém pomohli – zaučili mnohé do svých nauk, zaměstnali další ve svých rozšiřujících se sadech a dovolili jim přístup do vyšších částí ostrovů.

Klany, které druidskou moc nepřijaly, zašly bídnou smrtí. Rok po Smíření se odehrála druhá velká událost. Během proslulého dobrodružství byly nalezeny na jihu souostroví náčelníkem jednoho klanu rozsáhlá ložiska zlata. Několik let nato byla severněji nalezena ložiska vzácných kovů platinové skupiny. (Celý tento nález je zahalen tajemstvím, v takové koncentraci se totiž platinové kovy jinak nevyskytují). Krom toho se ukázalo , že většina nyní zpřístupnělých řek je zlatonosná. Osadníkům hrozila zlatá horečka, kterou však již v základu zchladily přísné pohledy všehoschopných vousatých druidů. Ti dovolili jen těžbu z říčních koryt. Matička země nesmí být vykořisťována, ale co vyplaví řeky odkutálí se stejně jen do moře, ke kterému druidové nijak vřelé city nechovali. Od tohoto okamžiku se datuje ničím nebržděný kulturní vzmach který, trvá dodnes. Malým omezením pro bojovný národ temných elfů zůstává fakt, že ložiska železné rudy jsou jen velmi malá, prakticky jen na území nejjižnějšího strmého ostrůvku Eimonu. Poptávka po surovém železu je tedy uspokojována obchodem s pevninou a ostatními ostrovy.

Dnešní stav společnosti

Zvenku vypadá stabilní a silná, avšak uvnitř v sobě skrývá těžko postřehnutelné kontroverze, jež ji staví poněkud na ostří nože. Společnost jaksi “popraskala” rychlým rozepnutím svých možností, což se podepsalo např. na psychice některých bohatších občanů, kteří trpí různými formami šílenství, megalománie a chorobné pýchy. Jednotlivé klany svou moc vzájemně vyvažují a jakákoliv silová změna by vysunula systém z rovnovážné polohy do chaosu. Snad až na některé Arduinny jsou většinou temní elfové zaslepeni touhou po získání větší moci a oslabený klan by ostatní dva rozcupovali na kusy.

Kromě toho se schyluje k otevření větších dolů na drahé kameny severněji a na zlato jižněji. Druidská mocenská skupina totiž během staletí jemně oslabila uchlácholena svým nadřazeným postavením a částečně se smísila s elfy. Cathadanové mezitím bohatli, Amairgenové postavili nedobytné tvrze a mocné flotily, Arduinnové se naučili magii a druidi nebyli náhle zapotřebí.

Jejich bývalým poddaným byl umožněn takový vzmach, že své pány přerostli. Jediné, co temné elfy zdržuje od otevřeného porušení prastarých zákonů je nepříliš velká moc daného slova (přece jenom si nedovolí porušit přísahu) a potom také tichý strach, že druidové vědí ještě něco, či, jak se zdá, je jejich moc větší, než jak vypadá. Druidové nejsou ten typ, co rád vykládá své karty … Je možné, že v oblastech do nichž ani Arduinnové nemají přístup se skrývá cosi, co druidy činí tak mocnými a jistými si svým postavením, jakési dědictví z dob fanesgické říše nebo snad ještě starší …

Fyzický vzhled souostroví

Jednoduše monumentální – Od pěnícího moře se vypínají fantasticky tvarovaná skaliska do nesmírné výše. Přímořské i vnitrozemské svahy plynule přecházejí do členitých horských komplexů, které vystavují slunci své zasněžené vrcholky ve výšce 2000 metrů nad hladinou moře. Ale ani to není dost, nad nimi se pnou štíty, které je přesahují ještě o dalších 1500 metrů. Na nezasněžených věžových skalách mají hnízda argolinští gryfové, největší ptáci známého světa.

Pod oblastí ledu a nehostinných skal jsou pastviny pro horský dobytek, kleč a první lesíky. Pod nimi zabírá široký pruh velmi hustý smíšený les, doména druidů. Tento les mnohdy sahá až k mořským břehům a v jeho mlžnatých údolných útrobách se skrývají mnohá tajemství. V místech, kde je přímořská oblast mírněji skloněna jsou rozsáhlé úrodné pastviny, z nichž mnohé byly změněny lidskou (elfí) činností na pole. Souostroví je téměř ze všech stran obklopeno širým oceánem, který je v této oblasti velmi nebezpečný kvůli svým zmateným proudům, které jsou podporovány přelivovým tahem v meziostrovních soutěskách. Zvláště ze západu vanou často ostré vichry, jež demolují výsledky civilizačních snah a vyvracejí i vzrostlé stromy při pobřeží. Vlny vyvolané těmito vichřicemi dosahují někdy až desetimetrové výšky a jsou spolu s větrem zhoubou pro nepřipravené mořeplavce.

Obyvatelstvo

Původním obyvatelstvem (aborigines) jsou v lesích druidové (drvidové, druvidové, dryidové) a dryády (drvády, druvády, druády), jejich ženy. V nížinách a skalách substrátoví fanesgové, původně snad mořský národ, avšak v době příchodu temných elfů již jen jeskynní krysy bránící se proti přistěhovalcům bronzovými zbraněmi a černou magií. V některých oblastech nebyl fanesgický prvek zcela vytlačen a zůstaly po něm jazykové, anthropologické i ethnologické stopy. Málo se ví o tom v jak protikladném vztahu proti sobě stáli druidové a fanesgové v dobách před invazí elfů.

Existuje názor, že na západ od Argolinu kdysi dávno býval ještě jeden větší ostrov, jenž byl centrem mocné říše, která upadla do temnoty a ostrov ve zkáze zanikl. Druidové tvrdí, že posledními utečenci této veskrze zlé společnosti jsou fanesgové. Objektivnější teorie ukazují, že spíše i druidové i fanesgové jsou společnými dědici nějaké starší, nyní již zaniklé kultury. Obě skupiny se ale vydaly již od počátku odlišnými cestami. Dávná kultura mohla zaniknout právě vnitřním antagonismem – rozštěpením na dvě odlišné spolu zápasící skupiny, jejichž zbytky jsou možná právě druidové a fanesgové.

Gryfové

Druidové měli vždy kontakt s gryfy, kteří se později stali důležitými dopravními a bojovými zvířaty a mimo jiné i heraldickým znakem Argolinu. Gryfům jedinečně vyhovují Argolinské skály a proto právě zde se jejich počet rozšířil k použitelnému číslu. jinde na světě jsou spíše výjimkou. To co je pro lidi a elfy spíše obtíží – šílené větry a nepřístupnost skal – vytváří spolu s oceánem bohatým na ryby všech velikostí ideální kombinaci pro život těchto obřích opeřenců. Vzhledem se gryf podobá dravému ptáku typu orla, krom křídel má však ještě přední pařáty. Velikostí se blíží středně vzrostlému draku. Jeho inteligence je ostatními královstvími nedosti prozkoumána, snad jen ti kdo si dokážou gryfa “pobratřit” neboli ochočit a létají na něm, dokážou o tom něco říci. Svou bojovou silou se gryf nedá s drakem srovnávat, plaz je lepší, avšak v rychlosti gryf draka předčí.

Geologická minulost

Tvářnost souostroví vznikla vyvrásněním sedimentů původního mořského dna, které nastalo na švu oceánských desek. V geologicky nedávném období však oblast zasáhla série vulkanických projevů, jež nejdříve vyzvedla pohoří ještě výše a nakonec vyvřela napovrch v podobě několika sopek ve střední části souostroví. Během těchto událostí a i později (neboť oblast je tektonicky aktivní dodnes) došlo k zániku či snížení některých ostrovů, takže zmizely pod hladinou. některé z nich se hladiny téměř dotýkají a vytváří rozsáhlé oblasti podhladinných útesů. V Argolinu se naleziště drahých kovů a kamenů pochopitelně kryje s oblastí vyvřelých hornin.

Hlavní nebezpečné zóny okolo ostrovů

Proudy a větry – viz výše, zrádné proudy velkého tahu v okolí ostrovů a vítr nárazově až síly uragánu duje zvláště ze západu. (Ale i odjinud)

Mlhy – stykem teplých a studených proudů vznikají mlhy na moři, samotná horstva zadržují oblačnost a pevninské svahy a údolí bývají zamlženy párou sopečného původu (gejzíry a horké prameny). To vše přispívá k tomu, že někdy jednoduše není vidět na krok (u lodí na uzel).

Malstroem – v oblasti styku protichůdných proudů a u ostrovních úžin vznikají často obří víry. Některé jsou stálé, jiné dočasné. Neznalost těchto vírů ještě nikomu nepomohla.

Mělčiny a útesy – mnohá vysoká pohoří Argolinských ostrovů mají svoje pokračování pod hladinou, někdy je pozdě, když si to člověk uvědomí až v praxi. Části ostrovů a někdy i celé ostrovy se během tektonických posunů ponořily pod hladinu, některé nepříliš hluboko. Některé podhladinné nebo hladinné útvary byly vyhlodány zvláštními živočichy, vznikly “mísy”, jejichž zubaté okraje se skrývají někdy jen 1-5 metrů pod hladinou, někdy se na nich ani nelámou vlny pro jejich špičatost a malou rozlohu. 

Mlžná skaliska – oblast na JZ od Argolinu, celkem rozsáhlá. Snad vlivem sopečných výparů, snad činností jakýchsi živočichů či rostlin je skupina skalisek stále zahalena do mlh, jež mají halucinogenní účinky. Nikdo, kdo se tam vypravil se doposud nevrátil. Ani gryfové tam nechtějí letět. Snad se jedná o trosky původní pelasgické říše. 

Vulkanické projevy – někdy dochází ke spontánnímu uvolňování plynů velkých objemů, které vytvoří v mořské hladině několikasetmetrový jícen, který voda záhy zaplní což je celkem nepříjemné pro ty, jež se právě ocitli na dně tohoto jícnu, u těchto “bublin” je nadále v diskusi zdali jsou organického či sopečného původu. Pod tento typ patří také zemětřesení a podmořské erupce, které vytváří silné vlnobití se známými následky…

Vzhled temných elfů

Vzhledem a charakterem jsou temní elfové na Argolinu velmi blízcí člověku, postrádají distinktivní rysy elfů i jejich mírný temperament, přesto si je s člověkem nikdo nesplete, ačkoli co do vzhledu nelze pojmenovat rozdíly – tváře i postavy jsou argoliňané oproti pevninským elfům energické, živelné, bytelné. Vlasy hnědé, rusé, či černé. Oči tmavé, málokdy světlezelené nebo světlemodré, to spíš již šedé. Výraz v tváři spíše umíněný, neklidný, zaujatý, šibalský, rozhněvaný. Povaha prchlivá, ctižádostivá, nelítostná. Někteří je proto zovou “krutí elfové”.

Jsou nakloněni se paktovat spíše už s divokými lidskými kmeny a jinými “nekulturními”, ale o to živějšími národy než s vlastními unylými soukmenovci. Umí ocenit válečnické schopnosti a odvahu a to i odvahu dělat “zlo”. Sami příliš abstraktní “dobro” a “zlo” neodlišují, pokud je něco provedeno s grácií a bravurou, obdivují se tomu, ať už je to dílo zkázy, anebo velký budovatelský výtvor.

Podobně jako kněží v Havdauru spíš dodržují skelety starých rituálů a na spekulaci a mytologii příliš nedají. Přidržují se spíše praktické stránky – v plné síle přežívají jen ty rituály, které si nějak prakticky odůvodnili (třebaže původně měly jiný smysl). Jinak žijí víceméně zákony prérie – silnější vítězí, schopnější jest lepší. Souboje jsou jejich oblíbenou kratochvílí. Ženy jsou logicky rovnoprávné jen ty, které dokážou ve světě pěstované síly a schopností držet krok s muži. Těm které nedokážou (a že je jich většina) zbývá úděl bezprávných služebnic, stejně jako slabým a neschopným mužům.

Rody

Z pradávných osmi klanů zbyly v současné době již jen tři, zato každý z nich v počtu několikanásobně přesahujícím všech původních osm. Jelikož každý ze tří klanů (vlivem oblastí jež obsadil a smíšením s různými etniky) se v historickém vývoji specializoval, vzdálil se jeden od druhého a začal vytvářet téměř nový národ. Přesto můžeme společně hovořit o temných elfech, neboť jim nadále více schopností a rysů zůstává společných, než vlivem vývoje odlišných.

ARDUINNové: (za znak mají svisle půlený štít – gryf na skále a hvězda nad stromem) Potomci toho klanu, který sjednal kdysi mír s druidy. Svou tradici drží: jsou mírotvorci a přestože neztratili bojovnost temných elfů dávají mnohdy přednost intelektu a citu před hrubou silou. Vznikli smíšením temných elfů a druidů. Obývají většinou druidské lesy, jež poskytují potravu nejen jim, ale i městům. Jsou znalci magie a přírody. Většinou oni “krotí” gryfy, aby byli ochotni nosit náklad a jsou také jezdci na nich.

AMAIRGENové: (za znak mají meč čepelí svisle vnořen do oceánu) Rod nejpodobnější původním přistěhovalcům z rodu temných elfů, jsou jen lehce smíšeni s pevninskými lidmi a elfy, mimo Argolin hlavně oni obývají kolonie na kontinentě. Jsou to výteční mořeplavci, diví válečníci, krutí, neústupní, vychytralí, egoističtí, namyšlení, těžko ovladatelní (mají instinkty spíše osamělých vlků než poslušných vojáků). Odedávna se živili mořeplavbou, rybolovem (velryby) a bojem (námořním). Jejich lodě neúnavně křižují moře mezi pevninou a Argolinem, ti nejlepší z nich jsou schopni se pohybovat bez ohrožení života okolo samotného souostroví a využívat tamních zmatených proudů. Tito, nazýváni falassituri (falassa = moře), vytváří vlastní mocenskou jednotku, která podléhá jen samotnému králi – Aurvandilovi. Na nich a jejich tradovaných vědomostech a těžkém výcviku závisí bezpečnost souostroví, nebezpečí, že sami obyvatelé ztratí přesnou povědomost o proudech, větrech a vírech je stále přítomno. Vlastně nejsou o tolik lepší mořeplavci než třeba muži z Ostrovů, neboť jejich hlavní silou jsou znalosti (– v jaké fázi přílivo-odlivového cyklu vznikají kde a jak velké víry, s jakou periodicitou zesiluje určitý proud a za jakým přesně skaliskem je třeba prudce odbočit doprava, aby to loď nevtáhlo do úžin). Na pevnině jsou najímáni za žoldáky anebo slouží v bojových řádech, které konkurují palladinům.

CATHADANové: (za znak mají zlatou věž a kupoli na hoře) Potomci toho klanu, který byl účasten nalezení zlatých ložisek. Nejtemnější z elfů – smíšeni s falesgy tajně nadále praktikují černou magii, jejich charakter je nevalný a jediným jejich zájmem majetek. Někteří z nich se výborně vyznají v krasových oblastech (vápencové náhorní planiny na severu a jihu souostroví), jeskyních, ale hlavně obchod a městský ruch je jejich druhou přirozeností. Sídlem těch největších kathadanských boháčů a amairgenských velmožů je proslulé Zlaté město pod horou Artijamon.

Kolonie

Na pevnině v části přilehlé k argolinskému moři a i dále v oblasti rozptýlených elfů založili argolinští několik přístavních měst, která se pod vlivem protékajícího bohatství záhy rozrostla. Města, pokud se nacházejí ve sféře vlivu některého království, přináší dotyčnému státnímu útvaru takovou sumu na daních, že jejich zrušení by se spíše jen nevyplatilo a nic více.