Je temno, je noc a v té noci oheň plá.
Jen jeden muž poznal jeho moc.
Jen jeden poutník jej v srdci zná.
Ztracen je v mlhách a jeho srdce změněno je v kámen

Když Věčný Kruh stál a Věčné Město žilo...
Kde jsou jeho klenoty, jež Kovář ukoval?
Kde je jeho záře, kde sídlí jeho světlo?
Odešlo do mlh, osud je jeho pánem

Tisíci hlasy zvonila a tisíc paprsků protínalo temnoty.
Věž z Jantaru, Hrad Slunce na konci cest.
Do mlh tajemství zapadla, poslední strážce odešel,
zatmělo světlo měsíce a zatmělo světlo hvězd.
Její vznešenost zapomenuta, ni bard o ní pěl.
Kam odešly tvé zvony, čí zradila tě lest?

Cesta se ztrácí na obzoru, hvězdy září dál.
Pokud tě nenaleznu, Nicoty pohltí mne Sál.

Píseň Tulákova