Co je známo o vnějším světě

      Po nějaké době vychází na jevo, že Arka není jedinou skutečností, ale že se za hranicemi chráněnými posvátným ohněm skrývá kromě zákeřné Temnoty též celý hluboký svět plný zajímavých míst. Stejně jako Arka se tato místa vytvářejí v okolí nějakých důležitých pramenů Moci.

Zde naleznete soupis toho, co postavy objevily ve vnějším světě, během svých putování:

• Noc - "Nocí vládnou síly zmaru, duchové prapříčin, neviditelné bytosti z plání pudových zdrojů, podněcovatelé násilí a krvavých žertev, výrony mezisvětí. Jejich potravou je strach, spojencem slabost, slastí smrt. Zahání je jas, zřetelnost známých věcí, vzpomínky na radost, vzývání vysokých mocností a ochranná říkání." ... tak praví stará moudrost Aderánových kněží. Noc je místem, které má velmi slabý náboj a proto je citlivá k činnosti mysli. To je důvod, proč je noc branou do jiných světů a sálů. Jestliže je látka, z níž se utkává svět hustší obdobou látky, z níž jsou tvořeny sny, pak noc je na hranici snu a světa.
  
• Sály - Sály jsou zvláštní prostory, které leží na jiné ose, než trojrozměrné. Jsou místy, kde převládá, nebo přímo vládne nějaká síla a ta určuje charakter prostoru. V urulóce, v širém světě, jsou tyto síly promíšeny, ale v sálech jedna vždy převyšuje ostatní. Kdo nerozumí příliš podstatě sálů, ten se může domnívat, že spolu jednotlivé prostory nemají nic společného, avšak moudří objevili, že všechny sály, ač vzhledově od sebe převelice vzdáleny, mají shodnou strukturu. Každý sál má okraje a střed, každý sál v sobě skrývá své vlastní magické znaky – runy. A především každý sál má efekt rozvíjejícího se koberce (různě silný a různě utvářený), který způsobuje, že lidé, kteří sálem postupují, postupují vždy kupředu a i když se otočí nazad, míří stále do nitra prostoru.
  
  1. Měsíční sál - je jedním z nejsilnějších, ale také nejnebezpečnějších sálů. Je sálem čerpajícím z měsíční síly a proto je na ní též závislý. Vstoupit do něj za novu je nesmírně náročné, naopak za úplňku se mnohým poutníkům otevírá sám od sebe. Za novu je jeho třpytivá krása ztemněna a v jeho mozaikové podlaze zejí široké trhliny. Za úplňku se skví stříbřitou nádherou, je prostornější a průchodnější. Naneštěstí jej ale málokdo dokáže za úplňku opustit, protože jeho sebestředná síla je veliká. Měsíční sál je zaměřen především na zrakové vjemy. Hmat i sluch jsou v něm velmi otupělé a chuť a čich dokonce vůbec nepracují.
     
  2. Lesní sál - v jádru a podstatě lesa je skryt lesní sál. Obyčejný les je jeho nejzjevnější manifestací. Les sám je vlastně již vůní i předsálím tohoto sálu. Co v obyčejném lese leží jen jako skrytá potence, to se v sálu stává naplněností. Neprochází, narozdíl od měsíčního, periodickou proměnou síly, ale jeho moc se liší v závislosti na tom, kdo doň vstupuje, neboť sál má tendenci reflektovat nitro poutníka. Kdo v sobě nosí běsy, setká se s nebezpečím, kdo má v nitru mír, nalezne odpočinek a krásu. Přestože nesílí a neslábne, přesto se proměňuje a to tak výrazně, že lze mluvit o čtyřech sálech: Sál Jarní, Letní, Podzimní a Zimní.
     
  3. Jezerní sál - kdo přistupuje k jezeru správně, vstoupí do Sálu. Tento sál počíná v blátivém vřesovišti a nakonec ústí na širou vodní plochu. Jeho stropem jsou husté mlhy, jeho stěnami jsou mořské vlny ztuhlé v pohybu. Skrývá podivné bytosti i nebezpečí. Tu je voda vroucí, jinde omamná. Poslové sálu jsou černí koně odění do perleťové sítě. Jeho pán - Palliur.
     
  4. Sluneční sál - teplé a prozářené místo, kde žijí bytosti v radosti a míru. Jeho blaženost je zřejmá, ale často žel přechází v požitkářství. Jeho vstup je smrtelníkům uzavřen a moc Slunce nad ním střeží. Jediný, kdo o něm může mezi lidmi hovořit je Průvodce Hvězdy.
     
  5. Hvězdný sál - jedno z nejvznešenějších míst. Prostora vznášející se mezi hvězdami, kam mohou vstoupit jen bytosti čisté a andělské. Jeho krása je uchvacující a omamná. Dej pozor, poutníče, který neuváženě hledáš tajemnství tohoto sálu! Může se totiž stát, že ho nalezneš!
     

• Věčná místa - Společná povaha věčných míst je zatím dosti nejasná, ale alespoň ten společný znak se zdají mít a to totiž, že nejsou umístěna nikde konkrétně v prostoru, ale že k nim dokáže dojít jen ten, kdo je na ně nějak naladěn, či je hledá. Zdá se, že narozdíl od Sálů se nekryjí s prostorem urulóky (širého světa), ale že jsou jaksi "jinde".
  
  1. Věčná bitva - místo o němž se hwarnijové dozvěděli od Ztracené legie. Když člověk bojuje dost urputně a zběsilost boje dosáhne úrovně, kdy vědomí bojujících se začne měnit, nebo nějak působit na okolí, tak se najednou současná bitva stane součástí a vplyne do Věčné bitvy, která se odehrává na obrvské lehce zvlněné planině, kde se věčně srážejí nespočetné voje a bojují naplněny válečným šílenstvím. Jen skutečně silný člověk, který se rozvzpomene na svou původní cestu se může pokusit toto místo opustit. kromě nebezpečí mysli jsou mu však ustrojeny nástrahy v podobě nepřátelských armád z nichž některé již ve Věčné bitvě setrvávají po staletí a jsou utuženi v boji do neporazitelných monster.
     
  2. Věčné město - nejpodivnějším rysem věčného města je, že není věčné. Alespoň podle vyprávění Tuláka-Hagia-Machuznatara se zdá, že Věčné město bylo v dávných dobách zničeno strašlivou katastrofou a od té doby z něj zbyly jen ruiny, zvané Dogubayazit. Zdali je tato verze pravdivá a proč město zaniklo není jasné. (popis v povídce)
     
  3. Hospoda u Tří Lišek - se cestovatelům jeví jako rozložitý kamenný dům s otevřenými okny a zdobeným štítem. Z oken se line zpěv a stovky hlasů, voní jídlo a koření. Na mýtině okolo hospody se vznáší mlha a lesy jsou tiché. Nad širokým vlídným vstupem se pohupuje cedule s erbem tří sedících lišek. Tato hospoda sídlí mezi světy a dojde k ní znavený poutník, pokud je správně naladěn, či ovládá cestu. Uvnitř je hospoda ještě větší, než se zdá zvenku. Nejspíš by dokázala ubytovat neomezené množství cestovatelů. Možná, že v dřevěných chodbách vyšších pater stále ještě bloudí hosté z dávných věků, kteří se ztratili někde okolo pokoje B 1581. Uprostřed hospody je velký sál, kde se halasně tancuje a po jehož stranách se zasouvají do stěn různě veliké kóje s jídelními stoly. Nad tanečním sálem se ale klene ještě ochoz a dřevěné můstky a odpočívadla. Pod hlavním sálem je poněkud tišší čajovna a pod ní vinný sklípek, jehož kamenné chodby a klenuté místnůstky připomínají labyrint. Vysoko nad velkým sálem v dýmu nespočetných cigaret a fajfek se vznáší bohové při své večerní pitce. (popis v povídce)
     

• Místa moci - Zdá se, že společnou vlastností míst moci je, že se v jejich okolí nemohou rozkládat Sály. Místa moci čerpají z nějaké síly, která není něčím tak symbolicky jednoznačným, jako je "oheň", nebo "měsíc" a hlavně se zdá, že mají vlastní historii. Narozdíl od Hospody u tří lišek, v níž například čas prokazatelně běží, avšak nemá žádný efekt. Nakolik je tato teorie správná, ukáže jen čas.
  
  1. Erzurumská říše - Největší a nejmocnější státní celek, který je v dosahu Arky. Jeho vládce, který si nechává říkat "Věčný císař" je bytost, (vládci Arky říkají, že napůl elf), která před dávnými lety ukradla Jediný artefakt a na něm zakládá svou moc. Obyvatelé Erzurumské říše připadají hwarnijům jako zhýralí zdegenerovaní obchodníci, jejichž jediným zájmem je zisk a blahobyt. To nic nemění na tom, že vojáci erzurumských legií rozhodně zdegenerovaní nejsou, neboť je císař drží z dosahu své civilizace. Až donedávna jedinkrát neporažená armáda je postrachem okolních státečků. Arka donedávna využívala své zapadlosti v lesích, ale teď se zdá, že se pátravé círařovo oko obrátilo konečně i sem.
     
  2. Arka - Přestože má tak důležitou úlohu, jako rozsvěcování slunce a hvězd, tak se zdá, že Arka není jediná existující realita, ale že je součástí širého světa (urulóky).
     
  3. Kámen Rozcestník - je kovový obelisk vysoký snad dvacet sáhů, který ční uprostřed jedné mýtiny na sever od Arky. Riva se pokoušel číst spletené runové nápisy na jeho povrchu a během recitace a obcházení obelisku zmizel ostatním z očí. Zdá se tedy, že je to jakási brána do jiných světů, podobně jako arkinské studny.
     
  4. Bylina Devětsil - o této bylině toho postavy opravdu mnoho neví. Roste také na mýtině v lese (ovšem poloha této mýtiny je nejasná) a vypadá jako vysoká divizna, jen o něco vyšší, než člověk. Rostou na ní malé kulaté plody, které v sobě nesou zvláštní sílu neznámé povahy.
     
  5. Jezero Vouru-kaśa - jakési jezero z pověstí. Riva by jeho název přeložil asi jako "tekoucí záře". Jeho poloha i povaha je neznámá.
     

• Ostatní - Tato místa se úplně vymykají jakémukoliv pokusu o klasifikaci. Buďto je o nich zatím známo příliš málo, nebo jsou jedinými svého druhu.
  
  1. Studny - Nejdříve Ghar a později i ostatní postavy zjistily, že ve studnách na Arce se skrývá jakési tajemství. Zdá se, že některé studny nejsou zdaleka jen shromaždišti vody, ale též jakési brány do podivného systému chodeb, který je neuvěřitelně spletený a vede do míst přízračné krásy. Většina těch míst, která se skrývají za rozličnými dveřmi je však také velmi nebezpečná.
     
  2. Kovárna - Tajemný prostor z legend v němž byl před tisícem let vykován Jediný artefakt, který byl ukraden. V dávné kovárně byli přítomni Hagias, Ghar Varkias a další z vládců arky a odnesli si odtamtud vzpomínky o nichž nechtějí příliš hovořit. Kdosi kradl a kdosi bojoval. Stálo několik stran proti sobě a svět byl změněn.
     
  3. Drúvidáon - Stromové město drúvidů. Tam sídlí ústřední drúvidská vláda, jejíž je Jitrocel na Arce pouze vyslancem. Tajemná kultura drúvidů má v tomto místě svou metropoli.
     
  4. Jantarová Citadela - Místo z bájí a legend. Nazývané též "Klíč Hermeneutiků". Leží v neznámu, obklopeno nebezpečím, bojem a nenávistí, je okem bouře, klidným místem uprostřed chaosu. Je branou do Skutečného Světa, který nebyl rozlámán. Je spásou, je mystériem. Je koncem a novým počátkem.