Začneme-li vzhledem, pak Ghar má vlasy, které v létě jsou
spíše blonďaté a v zimě přecházejí do zrzava, a věčně vypadají
jako vlasy někoho, kdo pár hodin těžce pracoval poblíž sálající
výhně a pak se proběhl pár mil po okolních kopcích (což je také
poměrně přesný popis toho, jak k účesu přišel). Vepředu mu vlasy
spadají až k očím a po stranách hlavy se neorganizovaně ježí do
prostoru, díky čemuž jeho obličej získává kulatý vzhled, což
ještě podporuje jeho častý a široký úsměv. Jeho oči jsou
zelenohnědou mozaikou, neklidnou a jiskřivou, tváře má plné, ale
nikoliv buclaté. Ačkoliv má obočí husté, je světlé a tudíž
nenápadné, vousy si přibližně jednou za týden holí. Jeho kůže je
velmi světlá a na letním sluníčku náchylná ke spálení, proto
v letních měsících nosívá klobouk, dlouhé nohavice i rukávy. Nosí
téměř výhradně kalhoty (s nohavicemi dolů se postupně
rozšiřujícími), protože ho neomezují v jeho rozličných aktivitách
a zároveň ho dobře chrání před trním či kamením. V kovárně
kalhoty doplňuje koženou zástěrou, v létě venku navíc lehkou
halenou, oděvem jinak vskutku nevídaným.
Horko, zima či únava mají na jeho vzhled překvapivě malý
vliv, zatímco hněv, poměrně vzácný, se projevuje rudnutím
obličeje, uší a částečně i krku a je výstražným znamením, které
se nevyplácí přehlížet.
Pohybuje se s jistotou, vlastní těm, kteří se se svým tělem
sžili, či spíše těm, kteří s ním byli vždy jedním celkem a jsou
si dobře vědomi rozsahu svých možností (v Gharově případě vskutku
úctyhodného). Také si své tělo nijak nešetří a do všeho se vrhá
divoce a s nadšením. Z jeho svalů jako by vyzařovala hustota,
pevnost, jako by sám byl tak trochu kovem či horou, ale zároveň
je mrštný jako horská říčka a rychlý jako běžící jelen. Celý ten
dojem tak trochu kazí téměř viditelná aura zmatenosti, která se
kolem něj šíří.
*
Má v sobě zásobu prapůvodní, divoké, nezkrocené elementální
energie, díky níž není snad nikdy unavený. Vydrží hodiny úmorné
dřiny v kovárně, se svým psem se prohání (a předhání) na dlouhých
bězích okolními lesy, rád dělá věci jen tak pro radost. Baví ho
hrát si, často válí sudy po louce, laškuje a zápolí s psiskem,
háže žabky, dá si s někým páku či se přetahuje (proti přesile),
jen tak ze sportu se popere, pustí se do závodů v běhu či se
věnuje spoustě jiných her, ať už na rychlost, sílu, výdrž,
postřeh či nějakou jinou vlastnost. Pokud nemá s kým hrát, pak si
alespoň zkouší sám pro sebe - kolik chytí kamínků, jak daleko
doskočí, kolik udělá kroků ve stojce. Navíc vášnivě rád plave
a potápí se a občas pro změnu šplhá po skalách.
V jeho rukou se spojuje moc vytvářet s mocí ničit. Zatímco
kov, kůže a jiné surové materiály se pod jeho rukama mění
v praktické a užitečné či krásné výrobky, ten, kdo se ocitne na
špatném konci jeho pěstí, se často mění ve (velmi) surový
materiál. Pokud Ghar s někým zápasí, snaží se být spíše mírný,
ale občas neodhadne spoje síly či v zápalu boje "ujede"
s něšťastnými následky. Sám ale rány druhých přijímá dobře
a často se jen otřepe tam, kde by jiný padl, a vstane tam, kde by
jiný zůstal ležet. Jen velmi zřídka ho opouští jeho hravá,
spokojená a (v určitém směru) klidná povaha, ale pokud víte, jak
na to, či máte to "štěstí", že odhadnete tu správnou strategii,
pak nemusí trvat dlouho a on se rozzuří, a jako by se živel
v jeho nitru probudil, Ghar bije vztekle, vší silou a bez
rozmyslu, ač toho posléze často z hloubi duše lituje a všem se
omlouvá.
*
Ghar nepatří k těm, kteří se věčně pohybují na hranici svých
schopností a věčně zkoušejí, zda danou věc ještě dokáží či už ne.
Tímto způsobem pojímá občas své hry a zábavu, ale ve vážných
záležitostech je pro něj důležitější solidnost, kvalita. Proto se
zpravidla drží zcela v mezích svých schopností a navíc pouze tam,
kde si je jistý, proto je také na jeho výrobky vždy spoleh;
neznamená to ovšem, že by se neodvážil experimentovat, byl-li by
k tomu pádný důvod.
Ghar také není tím pravým na vymýšlení převratných a nových
věcí, naopak mnohé takové inovátory přivádí k šílenství svojí
neschopností následovat jejich myšlenkové pochody, kombinovanou
s potřebou mít vždy představu, do čeho vlastně jde či proč má
jednat tak, jak má. Na druhou stranu díky svému specifickému
pohledu na svět se zastavuje i nad záležitostmi, které pro
ostatní "jsou jasné", a někdy dojde i k velmi překvapivým
zjištěním. Ty se ovšem ne vždy donesou k ostatním, protože Ghar
je zvyklý, že "ostatní všechno vědí dřív".
I když jeho mysl trpí rychlostním deficitem, neznamená to,
že by bylo možno si z něj dělat průbežně beztrestně posměšky. Jak
se někteří vtipálci už mohli přesvědčit, paměť mu slouží a dokáže
si vybrat vhodnou chvíli k odplatě. Ta nebývá nijak složitá či
rafinovaná, ale spíše brutálně přímá (doslova).
*
Ghar není takový ten tupý typ, který zírá a vy přímo
slyšíte, jak se mu v koutech hlavy honí vítr. Spíše naopak, často
má na tváři zamyšlený výraz, ze kterého se nedá poznat, jestli se
pokouší rozluštit, co jste mu to před pěti minutami řekli, nebo
jestli si představuje, jaké by to asi bylo, kovat železo v žáru
padlé hvězdy.
Je poměrně nepředvídatelný. Má období, kdy mu to myslí
docela rychle, i období, kdy je totálně mimo a cokoliv mu
vysvětlovat je přímo utrpení. Celkově by se ale dalo říct, že
jeho myšlení není ani tak pomalé, jako spíš přímo *jiné*,
a pohybuje se často po překvapivých cestách; paměť nemá špatnou,
nezřídka vyloví i dávno ztracené detaily, ale těžko ve svých
zkušenostech hledá vztahy a odvozuje pravidla. To je pro něj
většinou nevýhodou, ale jindy jeho mysl dokáže přijít na věci,
které by ostatní sotva kdy vymysleli, prostě proto, že ho jeho
předchozí zkušenosti nesvazují.
Nezkoušejte ho podvést tím, že si hodíte mincí, která má obě
strany stejné, protože Ghar půjde a podívá se, jestli má vaše
mince opravdu orla a pannu; ne snad proto, že by vám nevěřil, ale
proto, že pro něj prostě není samozřejmé, že všechny mince jsou
stejné. Co kdyby té minci někdo jednu stranu ukradl? Pak by přece
musela na obě dvě strany ukazovat tu jedinou, která jí zbyla!
A co když jsou takové mince dvě, každé chybí jedna strana, bloudí
světem a hledají jedna druhou, a až se najdou, tak z nich teprve
bude jedna mince s oběma stranami.
*
Trošku paradoxně je to nakonec právě on, kdo bývá často
ztracen v myšlenkách, a kdo se pak při zaslechnutí povědomého
slova probírá s klasickým "Co? Cože?" Pokud ovšem někde nebloudí
v myšlenkách, pak se debat účastní rád a hlasitě, byť to občas
není zrovna ku prospěchu věci.
*
Ghar rozhodně nemá ve zvyku vzpírat se proti tradicím,
přinejmenším ne příliš nahlas, ale občas si potichu tak trochu
"ujede". Navíc je zvídavý, někdy až příliš, a zajímá ho spousta
věcí, včetně těch, které by neměly.
Nijak si neodpírá potěšení, která mu život nabízí, a zejména
jídlo je pro něj jednou z nejdůležitějších součástí života. Občas
se může stát, že ho někdo z těch, kteří vyrážejí do okolní
divočiny, najde uprostřed kopců, jak během dne spokojeně
pochrupává a Anila u něj sedí na stráži a tváří se důležitě.
Pokud mu to snad někdo připomíná, tváří se rozpačitě a kloudné
slovo z něj nevypadne; na druhou stranu, když se zamyslíte nad
tím, jak obrovské množství energie spotřebuje na práci i zábavu,
není se na jídle ani spánku čemu divit.
Zdá se také, že ho fascinují věci, kterých by se měl spíše
bát. Jeho úvahy typu "Nejsou vlci tak trochu taky něco jako psi"
či "Mně se zdá, že i Měsíc, když svítí, tak docela zahání tmu,
i když tak jako ... jinak" jsou v jeho okolí už docela proslulé,
stejně jako jeho osamělé noční procházky po samém okraji světa.
*
A nakonec, Ghar opravdu nemá rád, když si někdo (podle něj)
dovoluje na slabšího, a také se oběti zastane; pokud jde
o dovolování fyzické, často říká "Jestli se teda chceš prát,
můžeš se poprat se mnou." Nedělá mu také velké potíže případné
zápasící dvojice dostihnout a oddělit od sebe. Zastává se hlavně
těch, kteří působí zranitelně, jeho měřítka jsou ale poněkud
záhadná: často stačí malý vzrůst či křehký vzhled, někdy nestačí
a někdy ani potřeba není. Jeho sestra ovšem patří mezi velmi,
velmi chráněné.