Začneme-li vzhledem, pak Ghar má vlasy, které v létě jsou spíše blonďaté a v zimě přecházejí do zrzava, a věčně vypadají jako vlasy někoho, kdo pár hodin těžce pracoval poblíž sálající výhně a pak se proběhl pár mil po okolních kopcích (což je také poměrně přesný popis toho, jak k účesu přišel). Vepředu mu vlasy spadají až k očím a po stranách hlavy se neorganizovaně ježí do prostoru, díky čemuž jeho obličej získává kulatý vzhled, což ještě podporuje jeho častý a široký úsměv. Jeho oči jsou zelenohnědou mozaikou, neklidnou a jiskřivou, tváře má plné, ale nikoliv buclaté. Ačkoliv má obočí husté, je světlé a tudíž nenápadné, vousy si přibližně jednou za týden holí. Jeho kůže je velmi světlá a na letním sluníčku náchylná ke spálení, proto v letních měsících nosívá klobouk, dlouhé nohavice i rukávy. Nosí téměř výhradně kalhoty (s nohavicemi dolů se postupně rozšiřujícími), protože ho neomezují v jeho rozličných aktivitách a zároveň ho dobře chrání před trním či kamením. V kovárně kalhoty doplňuje koženou zástěrou, v létě venku navíc lehkou halenou, oděvem jinak vskutku nevídaným.
      Horko, zima či únava mají na jeho vzhled překvapivě malý vliv, zatímco hněv, poměrně vzácný, se projevuje rudnutím obličeje, uší a částečně i krku a je výstražným znamením, které se nevyplácí přehlížet.
      Pohybuje se s jistotou, vlastní těm, kteří se se svým tělem sžili, či spíše těm, kteří s ním byli vždy jedním celkem a jsou si dobře vědomi rozsahu svých možností (v Gharově případě vskutku úctyhodného). Také si své tělo nijak nešetří a do všeho se vrhá divoce a s nadšením. Z jeho svalů jako by vyzařovala hustota, pevnost, jako by sám byl tak trochu kovem či horou, ale zároveň je mrštný jako horská říčka a rychlý jako běžící jelen. Celý ten dojem tak trochu kazí téměř viditelná aura zmatenosti, která se kolem něj šíří.
*
      Má v sobě zásobu prapůvodní, divoké, nezkrocené elementální energie, díky níž není snad nikdy unavený. Vydrží hodiny úmorné dřiny v kovárně, se svým psem se prohání (a předhání) na dlouhých bězích okolními lesy, rád dělá věci jen tak pro radost. Baví ho hrát si, často válí sudy po louce, laškuje a zápolí s psiskem, háže žabky, dá si s někým páku či se přetahuje (proti přesile), jen tak ze sportu se popere, pustí se do závodů v běhu či se věnuje spoustě jiných her, ať už na rychlost, sílu, výdrž, postřeh či nějakou jinou vlastnost. Pokud nemá s kým hrát, pak si alespoň zkouší sám pro sebe - kolik chytí kamínků, jak daleko doskočí, kolik udělá kroků ve stojce. Navíc vášnivě rád plave a potápí se a občas pro změnu šplhá po skalách.
      V jeho rukou se spojuje moc vytvářet s mocí ničit. Zatímco kov, kůže a jiné surové materiály se pod jeho rukama mění v praktické a užitečné či krásné výrobky, ten, kdo se ocitne na špatném konci jeho pěstí, se často mění ve (velmi) surový materiál. Pokud Ghar s někým zápasí, snaží se být spíše mírný, ale občas neodhadne spoje síly či v zápalu boje "ujede" s něšťastnými následky. Sám ale rány druhých přijímá dobře a často se jen otřepe tam, kde by jiný padl, a vstane tam, kde by jiný zůstal ležet. Jen velmi zřídka ho opouští jeho hravá, spokojená a (v určitém směru) klidná povaha, ale pokud víte, jak na to, či máte to "štěstí", že odhadnete tu správnou strategii, pak nemusí trvat dlouho a on se rozzuří, a jako by se živel v jeho nitru probudil, Ghar bije vztekle, vší silou a bez rozmyslu, ač toho posléze často z hloubi duše lituje a všem se omlouvá.
*
      Ghar nepatří k těm, kteří se věčně pohybují na hranici svých schopností a věčně zkoušejí, zda danou věc ještě dokáží či už ne. Tímto způsobem pojímá občas své hry a zábavu, ale ve vážných záležitostech je pro něj důležitější solidnost, kvalita. Proto se zpravidla drží zcela v mezích svých schopností a navíc pouze tam, kde si je jistý, proto je také na jeho výrobky vždy spoleh; neznamená to ovšem, že by se neodvážil experimentovat, byl-li by k tomu pádný důvod.
      Ghar také není tím pravým na vymýšlení převratných a nových věcí, naopak mnohé takové inovátory přivádí k šílenství svojí neschopností následovat jejich myšlenkové pochody, kombinovanou s potřebou mít vždy představu, do čeho vlastně jde či proč má jednat tak, jak má. Na druhou stranu díky svému specifickému pohledu na svět se zastavuje i nad záležitostmi, které pro ostatní "jsou jasné", a někdy dojde i k velmi překvapivým zjištěním. Ty se ovšem ne vždy donesou k ostatním, protože Ghar je zvyklý, že "ostatní všechno vědí dřív".
      I když jeho mysl trpí rychlostním deficitem, neznamená to, že by bylo možno si z něj dělat průbežně beztrestně posměšky. Jak se někteří vtipálci už mohli přesvědčit, paměť mu slouží a dokáže si vybrat vhodnou chvíli k odplatě. Ta nebývá nijak složitá či rafinovaná, ale spíše brutálně přímá (doslova).
*
      Ghar není takový ten tupý typ, který zírá a vy přímo slyšíte, jak se mu v koutech hlavy honí vítr. Spíše naopak, často má na tváři zamyšlený výraz, ze kterého se nedá poznat, jestli se pokouší rozluštit, co jste mu to před pěti minutami řekli, nebo jestli si představuje, jaké by to asi bylo, kovat železo v žáru padlé hvězdy.
      Je poměrně nepředvídatelný. Má období, kdy mu to myslí docela rychle, i období, kdy je totálně mimo a cokoliv mu vysvětlovat je přímo utrpení. Celkově by se ale dalo říct, že jeho myšlení není ani tak pomalé, jako spíš přímo *jiné*, a pohybuje se často po překvapivých cestách; paměť nemá špatnou, nezřídka vyloví i dávno ztracené detaily, ale těžko ve svých zkušenostech hledá vztahy a odvozuje pravidla. To je pro něj většinou nevýhodou, ale jindy jeho mysl dokáže přijít na věci, které by ostatní sotva kdy vymysleli, prostě proto, že ho jeho předchozí zkušenosti nesvazují.
      Nezkoušejte ho podvést tím, že si hodíte mincí, která má obě strany stejné, protože Ghar půjde a podívá se, jestli má vaše mince opravdu orla a pannu; ne snad proto, že by vám nevěřil, ale proto, že pro něj prostě není samozřejmé, že všechny mince jsou stejné. Co kdyby té minci někdo jednu stranu ukradl? Pak by přece musela na obě dvě strany ukazovat tu jedinou, která jí zbyla! A co když jsou takové mince dvě, každé chybí jedna strana, bloudí světem a hledají jedna druhou, a až se najdou, tak z nich teprve bude jedna mince s oběma stranami.
*
      Trošku paradoxně je to nakonec právě on, kdo bývá často ztracen v myšlenkách, a kdo se pak při zaslechnutí povědomého slova probírá s klasickým "Co? Cože?" Pokud ovšem někde nebloudí v myšlenkách, pak se debat účastní rád a hlasitě, byť to občas není zrovna ku prospěchu věci.
*
      Ghar rozhodně nemá ve zvyku vzpírat se proti tradicím, přinejmenším ne příliš nahlas, ale občas si potichu tak trochu "ujede". Navíc je zvídavý, někdy až příliš, a zajímá ho spousta věcí, včetně těch, které by neměly.
      Nijak si neodpírá potěšení, která mu život nabízí, a zejména jídlo je pro něj jednou z nejdůležitějších součástí života. Občas se může stát, že ho někdo z těch, kteří vyrážejí do okolní divočiny, najde uprostřed kopců, jak během dne spokojeně pochrupává a Anila u něj sedí na stráži a tváří se důležitě. Pokud mu to snad někdo připomíná, tváří se rozpačitě a kloudné slovo z něj nevypadne; na druhou stranu, když se zamyslíte nad tím, jak obrovské množství energie spotřebuje na práci i zábavu, není se na jídle ani spánku čemu divit.
      Zdá se také, že ho fascinují věci, kterých by se měl spíše bát. Jeho úvahy typu "Nejsou vlci tak trochu taky něco jako psi" či "Mně se zdá, že i Měsíc, když svítí, tak docela zahání tmu, i když tak jako ... jinak" jsou v jeho okolí už docela proslulé, stejně jako jeho osamělé noční procházky po samém okraji světa.
*
      A nakonec, Ghar opravdu nemá rád, když si někdo (podle něj) dovoluje na slabšího, a také se oběti zastane; pokud jde o dovolování fyzické, často říká "Jestli se teda chceš prát, můžeš se poprat se mnou." Nedělá mu také velké potíže případné zápasící dvojice dostihnout a oddělit od sebe. Zastává se hlavně těch, kteří působí zranitelně, jeho měřítka jsou ale poněkud záhadná: často stačí malý vzrůst či křehký vzhled, někdy nestačí a někdy ani potřeba není. Jeho sestra ovšem patří mezi velmi, velmi chráněné.