Adamanťané se liší na tři základní skupiny, podle toho, v jaké oblasti trvale
žijí - lesní lid, bažinný lid a polní lid.
BAŽINNÝ LID: Lidé z bažin žijí v chatrčích na kůlech a jako jediní se dokáží orientovat ve věčných mlhách a mokřadech, které obklopují Adamanta z východu a západu. Vznikli smíšením pradávných siranijců s domorodým obyvatelstvem bažin.
Říká se o nich, že ovládají kouzla mlh, vody a iluzí a že
nejsou viděni, pokud nechtějí. Jsou známi svou silou a mrštností. Adamas již
mnohokrát čelil vojenskému útoku. Ten, jenž byl vedený přes bažiny, nikdy neprošel.
Fámy a pověsti také říkají, že ač jsou mužové tohoto národa odpudiví a nehezcí,
ženy jsou naopak velice krásné. Mají černé vlasy a bledou pleť a znají byliny
z bažin.
POLNÍ LID: Lid z polí je podoben bílým siranijcům.
V rysech a zvycích těchto lidí jsou však patrné vlivy elfů, gandhařanů a lidí
ze Západu. Hodně z těchto vlivů přichází po moři, k němuž mají nejblíže právě
tito lidé.
Existuje mezi nimi taková zvláštní tradice - většinu mladých to táhne na moře,
kde stráví dny svého mládí a dobrodružství. Jakmile ale dosáhnou dospělosti
a zralého věku, touží námořníci po pevné zemi a klidném zákoutí, políčku či
sadu. Přichází tak právě včas, aby zdědili dům po znaveném otci, který se odebírá
do hor meditovat a připravovat se na stáří a smrt.