Adamantiás - Adamanťané

Adamanťané se liší na tři základní skupiny, podle toho, v jaké oblasti trvale žijí - lesní lid, bažinný lid a polní lid.

LESNÍ LID: Krev a rysy lesního lidu jsou směsí pradávných siranijců, lesních a vznešených elfů. Jsou to moudří ochránci jihoadamantských lesů a zkušení horalové. Na severních svazích hor rostou překrásné lesy zaplněné mnohými posvátnými háji, svatyněmi, studánkami a místy prastarých kultů, jejichž počátek si již nikdo nepamatuje. Lesní lid se o ně stará a udržuje jejich paměť.

Lesní lid, možná pro svou starobylost, možná protože je čímsi podobnější skutečným siranijcům, než ostatní adamanťané, prožívá také pradávné Rozdělení. Avšak na jiné rovině. Mezi muži a ženami. Řešení svého rozdělení nacházejí ve dvou tradicích.

Pán a Panna: Tradice jejíž následník, ať muž nebo žena, se snaží dosáhnout v sobě sjednocení obou rodů, stát se zároveň mužem a ženou a tak překonat rozdělení. Součástí této tradice je složitý výcvik a vzdělání, celibát a mnoho dalšího. Člověk, která se však stane Pánem nebo Pannou dosáhne vnitřní vyrovnanosti, zbaví se touhy a žije v tiché radosti. Takových je málo a jsou velmi ctěni.

Muž a Žena: Tato tradice je blíže obyčejnému životu. Lidé se snaží nalézt sjednocení v harmonickém páru. Snaží se dokonale plnit svoje role a tak dosáhnout souladu a překonat rozdělení.

 

 

BAŽINNÝ LID: Lidé z bažin žijí v chatrčích na kůlech a jako jediní se dokáží orientovat ve věčných mlhách a mokřadech, které obklopují Adamanta z východu a západu. Vznikli smíšením pradávných siranijců s domorodým obyvatelstvem bažin.

Říká se o nich, že ovládají kouzla mlh, vody a iluzí a že nejsou viděni, pokud nechtějí. Jsou známi svou silou a mrštností. Adamas již mnohokrát čelil vojenskému útoku. Ten, jenž byl vedený přes bažiny, nikdy neprošel.
Fámy a pověsti také říkají, že ač jsou mužové tohoto národa odpudiví a nehezcí, ženy jsou naopak velice krásné. Mají černé vlasy a bledou pleť a znají byliny z bažin.

POLNÍ LID: Lid z polí je podoben bílým siranijcům. V rysech a zvycích těchto lidí jsou však patrné vlivy elfů, gandhařanů a lidí ze Západu. Hodně z těchto vlivů přichází po moři, k němuž mají nejblíže právě tito lidé.
Existuje mezi nimi taková zvláštní tradice - většinu mladých to táhne na moře, kde stráví dny svého mládí a dobrodružství. Jakmile ale dosáhnou dospělosti a zralého věku, touží námořníci po pevné zemi a klidném zákoutí, políčku či sadu. Přichází tak právě včas, aby zdědili dům po znaveném otci, který se odebírá do hor meditovat a připravovat se na stáří a smrt.