Úvod k prvnímu dobrodružství
Zabit byl Císař,
jenž nemá již jméno,
dědictví po předcích
Úderem rozděleno.
Prastarý příběh
kdo zoufalým poví?
Na bílé, na černé
potomci rozštěpeni,
vzdáleni od sebe
a zlobou zahlceni.
Teď prší a prší
a studny se plní.
Černí a bílí
v šílenství vražedném,
co pouta bratrství
tak snadno rozetne,
a na tvář země
píše se krví.
Žezlo jsme ukryli,
cesta jde blátem dál,
tajemství neseme
a síly ubývá
a prší a prší
a studny se plní.
Dryády, elfové
též válčit vytáhli
a mezi horami
zní dávné chorály,
šepotem stébla
travin se vlní.
Rozvrácen Sirgon,
nad věže stoupá dým,
namísto výkřiku
jen tvář si zahalím
a prší a prší
a studny se plní.
Prcháme deštěm,
co skryje nás?
Rozdělovačům
přeje čas.
Kdo odpověď
nalezne první?
Přízraky před námi
a démon za zády,
trpící stromy
a oči dryády.
A prší a prší
a studny se plní.
Když Noční motýl
do noci vylétne,
když zhašený oheň
v jiskry se rozlétne,
dlaň na rtech
tichý pláč tlumí.
Jen jediné oko
se pro nás otvírá,
pouť bude daleká.
Naděje? Nevíra?
Jen prší a prší
a studny se plní.
Omerin