
Staré řády střeží čtyři největší Mystéria Grandu: Mystérium Zrození, Mystérium Jinakosti, Mystérium Domova a Mystérium Cesty. Všechna tato Mystéria se v nejčistší formě dotýkají Jednoty, Dvojnosti a Mnohosti.

Říká se, že vznikl ve Věku Azharianů jako vznešený plod dokonalosti. Maghavani jsou považováni za bohy v lidské podobě a lid jim spontánně uděluje (většinou ve shodě se zvykovým právem země) pravomoc zároveň soudit a vykonávat rozsudek. Maghavana každý pozná podle maličkého démantu vsazeného mezi obočí a podle zvláštního odění. Mnozí však chodí oděni nuzně a jejich jediným bohatstvím je meč a zbroj z adamantia, které však smrtelník nemusí zahlédnout, není-li to vůle Maghavana. Tento řád nemá po západním světě žádná sídla a za hranicemi Gandhary pobývá jen několik málo z jeho členů. Více se o Maghavanech můžete dozvědět ZDE.
Ordo Hermeneuticus
Řád Hermeneutiků je starý jako sám čas. Většina jeho členů je lidu neznáma a jejich nohy se snad ani nikdy nedotkly půdy Grandu, neboť pobývají u samých kořenů Bytí. Většina z těch, kteří o tomto řádu něco vědí se za každou cenu snaží jeho členům vyhnout, neboť mezi ně patří strašliví Zilathové a jejich nejnadanější žáci. I mezi Hermeneutiky však existují novicové a ti kráčí po cestách smrtelníků a jsou hospodáři s přehnanou úslužností vítáni a hostěni. Ví se totiž, že jejich přízeň i nepřízeň se odrazí na majetku a štěstí hospodáře.
Řád Stavitelů Věží

Cesta Poutníků
Poutníci vznikli ve Věku, jenž byl po nich pojmenován, z Maghavanů. Tam, kde Maghavan stojí nepohnutý jako skála, tak Poutník kráčí, teče nebo plyne jako voda. Tam, kde je Maghavan ostrý, tam je Poutník jemný. Poutníci jsou znalci mnoha cest, ale především té jedné Cesty, která má deset tisíc zákrutů a odboček a plyne naproti času. Poutníci mají démant tak jako Maghavani a ten jejich jakoby víc připomínal krůpěj rosy, než tvrdý krystal. Provázejí ztracené a hledající a zcela se míjí s Tulákem.