Hrdinou není každý, kdo se jím cítí být. Vidlácký synek může lézt po stromech, šermovat klackem a připadat si jako velký rytíř, ale nikdo kromě něj to neví a proto jím není. Moudrý mecenáš umění a věd Falath Sinaropis, bez jehož osvíceného výběru a všímavosti by svět byl chudší o mnoho strhujících ság, krásných soch a badatelských objevů také není Hrdinou, i když možná ovlivnil dějiny víc, než někteří, jimž označení Hrdina přináleží.
Kdo je tedy Hrdina a co je to co činí Hrdinu tím, čím je? Není to ani stáří, ani moudrost, ani krása, ani mravní čistota, ani žádná další hodnota, kterou bychom možná čekali - třebaže mnozí Hrdinové jsou ctnostní, krásní nebo moudří.
Co je tedy tresť hrdinství?Je to Sláva. Nenechme se však splést slovem, které v našem světě znamená něco jiného, než ve světě Grandu - Sláva zde totiž znamená něco mocného a posvátného. Něco, co nestojí samo, ale snoubí se s dalšími věcmi. Například Sláva se snoubí s Osudem. Komu patří Sláva, ten si rovněž vysloužil Osud. Zatímco na většině prostých lidí Osud svým krutým okem nespočine, tak Hrdina je Osudem hnán silou nevídanou. Tu je proti očekávání všech vynesen do nesmírné výše, tu je rozdupán v nejhlubší temnotě. Osud Hrdiny nešetří, neboť je stálou zkouškou jejich hrdinství.
Další věc, která souvisí se Slávou, je to, že každá Sláva má svou barvu a ta pochází od některého z bohů. Každý Hrdina je tak šampionem některého z bohů, s nímž se s pomocí nebo navzdory Osudu spojil v podivuhodném svazku.
Hrdina bojuje a získává Slávu jako prapodivnou sílu či energii, která mu otvírá dveře, přibližuje jej bohům a tudíž vzdaluje lidem. Proto dalším souputníkem Slávy je Samota. Hrdina se lidem jeví jako tajemný a nesmírně přitažlivý nadčlověk, buďto jej milují, nenávidí, nebo jen tiše obdivují, ale lhostejní k němu být nemohou. Narozdíl od bohů, kteří zůstávají pro většinu lidí neviditelní, jsou Hrdinové viditelní a skuteční.
Prostý člověk se v samotném nitru svojí bytosti touží Hrdiny dotknout, spatřit ho, slunit se v jeho blízkosti, hovořit s ním, zavděčit se mu, přitakávat mu. Někdy je touha tak velká nebo tak směrovaná, že překročí svoje přirozené hranice a člověk touží Hrdinu zabít, doslova roztrhat láskou a nenávistí a pozřít ho, veden kanibalistickou touhou „získat“ jej alespoň ve formě „svaté hostiny“. Ženy sní o tom, že se do nich Hrdina zamiluje a muži si nechávají zdát o přátelství s Hrdinou. Každý je však v jeho skutečné blízkosti zbaven slov a jen s posvátnou bázní třeští oči na živoucí zázrak, který přinesl kus světa legend do jejich každodenních životů. Spolu s Hrdinou totiž přichází Legenda a každý, kdo se vyskytne poblíž Hrdiny svým způsobem do Legendy vstoupí, třebaže jen jako kompars.
O Hrdinech se dá mluvit ještě dlouho, ale slova budou jen prach a popel pro toho, kdo nikdy skutečného Hrdinu nepotkal. Proto zakončíme naše povídání krátkou klasifikací Hrdinů podle způsobu, jakým „pracují“. Hrdinové mají samozřejmě různé povahy a různé Osudy, avšak přesto je můžeme rozdělit podle jednoho klíče - podle míry Samoty, která proniká jejich cestu.
Hrdina - Vlk samotář
Tento druh Hrdinů je zvyklý řešit všechny nástrahy sám. Tito Hrdinové již od
útlého mládí odolávají mnohým nástrahám a překonávají je. Jsou znalí mnoha věcí
a jejich dialog s Osudem je věcí, která se odehrává výhradně mezi čtyřma očima
(ponecháme-li v rámci metafory Osudu dvě oči). Krátkodobě mohou s někým sdílet
kus cesty, ale nejsou schopni něčí rovnocennou společnost snášet delší dobu.
Jsou příliš zvyklí mít ve všem vlastní hlavu a vlastní cestu, že donutí druhého/třetího/atd.
se přizpůsobit nebo odejít. V něčí společnosti se cítí nesví a buďto se stáhnou
úplně do sebe, nebo naopak zcela dominují a potlačují ostatní. Uvnitř jim nejvíc
vyhovuje vlastní tempo a vlastní cesta. Jakmile jsou sami, mohou být sami sebou,
nemusí se nikomu přizpůsobovat a tak jsou i nejlepší. Sami o sobě jsou fenomenálními
hráči hry Osudu, ve skupině naopak vytvářejí konflikty a nikdy nesedí. Největší
Slávy dosáhli v osamělém výkonu, kdy sami čelili nebezpečí a nemuseli se na
nikoho ohlížet.
Hrdina - Dobrý druh
Hrdina - Všeuměl
Hrdinové tohoto druhu dokážou
stát jak sami, tak zapadnou do družiny dobrodruhů. Jsou versatilními zdroji
pro Legendu a zůstávají věčnou inspirací písní. Jejich samostatné působení má
jiný charakter, než když jsou členy nějakého společenstva a tak se jakoby kouzelně
proměňují a zdají se být více osobami naráz. Lidé si pamatují ve kterých všech
družinách se Hrdina objevil a kde všude byl a přispěl k hrdinskému skutku a
podivují se nad rozsahem jeho působení a zájmů. On však nakonec vždy odejde
a je sám po vlčím způsobu. Kdykoliv se však může vrátit k žhavým uhlíkům družin
svých přátel a zavzpomínat s nimi na společně vykonané velké činy. Někdy se
k dávné družině vrátí jen na jediný poslední úkol v němž se po letech zas sjednotí
dávné a legendární postavy, aby se postavily poslední velké výzvě a pohlédli
naposled do očí Osudu.